Úhel pohledu, někde mezi tupým (výrazem) a ostrým (soudem)

Otočím se za ženskou, když je pěkná. A taky se za ní otočím, když má velký kozy.

Och. Teď s určitě mnoho lidí pomyslí, že jsem pozérka. Je to tak, od toho je tohle blog.

Zmrtvýchvstání, aneb Ježíš by se ode mě mohl učit

Jsem se tedy rozhodla, že se sebou něco udělám a vrátím se ke své odložené, ale nezapomenuté lásce - blogu.

Chtěla jsem se podělit o to, jak jsem byla zasnoubena, jak se budu vdávat a vůbec. A koukám, že mě Pammahone předběhla. Nevadí.

Bipolarita

Jsme vzadu v redakci takový ženský koutek. Od doby, co jsem emigrovala z Teplého kotce (kde jsem byla obklopena samými chlapy) do Nudné kóje. (O původu názvů snad někdy jindy)
Stává se proto, že přijdou na přetřes zajímavá témata. Včera to byl úklid. Rozumějte úklid mužský, aneb systém typu Nech to růst, časem to odejde samo.
Když můj muž ještě bydlel u své máti, dosahoval jeho bordel v pokoji takových rozměrů, že se jednou nasrala a řekla, že cokoliv najde druhý den na podlaze, bez milosti vyhází. On prozíravě nechal na podlaze jen to, čeho se chtěl zbavit, a důležité věci schoval. Druhý den byla podlaha bez poskvrnky. Prozradil jí to až několik dní nato.

Tahle otázka je klišé

Existuje přátelství mezi mužem a ženou?

Čím víc mám zkušeností, tím víc jsem přesvědčená, že ne. Vždycky jsem si rozuměla s chlapama. Mužská logika je pro mě ve spoustě věcech pochopitelnější, než ta ženská. Na druhou stranu, je další hromada věcí, kterou na chlapech nepochopím, ale s tím se holt budu muset smířit. Protože změnit se to očividně nedá. Abych zůstala u té stěžejní otázky, trošku ji rozvedu.

Být femme fatale

Pokud jste se někdy dostali na můj osobní blog, asi jste si všimli, že je laděný do tak trochu noir atmosféry. Vždycky mě to k tomu tak nějak táhlo - noir, to je drsný detektiv s dvoudenním strništěm a hláškama suššíma než stehna starý panny. Řeší případy zapeklitější než rovnice o dvou neznámých, které stejně vždy skončí u jediné ženy ve městě, která dokáže mít kolem svého pěstěného prstíku omotaného kteréhokoliv muže. Femme fatale, žena jejíž osudová přitažlivost se zpravidla mění v osudnou, a to bez předchozího varování.

Svatbo v bílém, vejdi a neubliž

Byli jste se v poslední době kouknout na módní peklo? Je tam přesvatbováno. Ada se vytasila s článkem o nešvarech českých nevěst a ejhle! Objevilo se nejvíc komentářů v historii stránek.
Na slovo svatba holky prostě slyší. V komentářích se objevily rady, zkušenosti, ale i odkazy na vysněné svatební šaty. Spousta odkazů na vysněné šaty. Ukázalo se, že většina dívčin, ač ještě není svatba ani v dohledu, už má vymyšleno, co bude mít na sobě. A já si uvědomila, že už jsem brouzdáním po svatebních fotkách strávila taky nějaký ten čas. Ukázalo se totiž, že jsem úplně stejná, jako většina jiných dívek. Myslím na svatbu a chtěla bych se vdávat.

Internet is for porn!

Znáte tu písničku? Jakpak by ne, její mesiášské sdělení, které ale neříká nic nového zní: internet je tady kvůli pornu. Nutno dodat, že písnička vznikla ještě před masovým zavedením facebooku a našeho úžasného blogu.
Takže dneska bych to opravila na; Internet is for porn, facebook and bitches.
Ta skvělá písnička by se dala brát jako alegorie na vnímání porna ženami a muži. Muži porno sledují, všichni do jednoho. Jestli tomu nevěříte, jste na špatné stopě. Pokud vím, jednou se snažil kdosi v Améru dělat výzkum mezi muži v určitém věku, kteří se na porno nedívají a nenašli ani jednoho. Jaké překvapení. /btw. kdybyste někdo našel odkaz na danou anketu, budu vám olizovat podpatky jako Nintendokórové/
Jak je to s pornem mezi ženami? Nevím, když zneužiju strejdu Gůgla, tak mi to vyhodí např. tohle, kde se dozvíte, že se na porno dívá 66% žen. Je to tak?
Jestli je tohle pravda, tak se možná holky na porno koukají se stejnou radostí a uspokojením jako já. Ale nepřiznají to.
Koukáme na porno, já, pammahone i Nintendokórová. Někdy dokonce i spolu.
Masturbujeme, všechny tři. (jestli spolu, to si domyslete sami, ale proč masturbovat když je tady sex ;)
Ale ten hlavní rozdíl mezi námi a vzorkem běžné ženské populace je, že my o tom mluvíme nahlas.
Nevím jestli má cenu tady přímo rozepisovat, jaké konkrétní porno se nám líbí. Jenom tak nějak naznačím, že většinou nejde o sex jedné ženy s jedním mužem, v jedné poloze. A úplně blbé je, když je z těch lidí vidět nanejvýš deset centimetru čtverečných prostoru, na kterém se celý děj odehrává. Crap! Takové porno mě, poněkud hloupě řečeno, mrdá.
Milí tvůrci porna, zamyslete se. Jestli se na tenhle váš produkt dívá kolem 66% žen, to už je docela dobrý trh, ne? Tak co kdybyste natočili porno s hezkým chlapem (nebo s gangem hezkých chlapů), u kterého půjde v záběrech vidět i něco víc než jen penis. Neříkám, že nutně potřebuju v pornu chlapa. Ale když už tam je, ať je na co koukat. Když chci koukat na porno, je skoro vždycky určené pro koncového uživatele - chlapa. Pak je tady druhý extrém.

http://www.abclinuxu.cz/clanky/komiks-xkcd-714-porno-pro-zeny

Tak nevím, jsem rozmazlená, nebo neumím hledat? Nebo je můj problém, že za porno nechci platit?
Nechci ani porno, kde chlapi uklízejí domácnost. Tohle mě uspokojuje jinak než sexuálně. Nechci ani 15 minut nabušených bušením, přičemž vidím obličeje zúčastněných na začátku a na konci filmu (a na konci pouze v případě, že by byl faceshot).

Jsem snad jediná holka nespokojená se stavem věci?

Móda hýbe světem, mně žlučí

ale taky jak kdy.

Kde jsou ty časy mé puberty, kdy jsem se chovala a tvářila jako kluk. Dokonce, podle slov žen z mojí rodiny jsem jako kluk dokázala dělat i jiné věci. (Poznala jsem to z neustálých dotazů jako: "Proč chodíš/sedíš/mluvíš/pliveš jako kluk?") Dneska už je to passé (píše se to vůbec takhle?) a já si hraju na dospělou paní.

Nevím co se to s náma děje. Já jsem shodila svoje megadlouhé háro a zvolila jsem praktičtější, i když stále ženské mikádko. A můj drahý shodil svoji koňskou hřívu a stal se z něj reprezentativně vyhlížející a neustále upravený mladý jedinec. Navíc jsem si nechala propíchnout uši, takže teď začínáme reálně vypadat jako muž a žena. Jakkoli mi toto označení mé osoby přijde nepatřičné.

/ne, vážně. Právně jsem dospělá, fyzicky taky. Ale pořád jsem jenom holka/

Vrátím se ale k té módě. Když jsem byla v pubertě, neřešila jsem ji. Ani trochu. Znovu použiju slova mojí milované starší sestry, protože v té době mě velice trefně vyjadřoval pojem "hastroš". Buď tohle, nebo outdoor. 

Veliký vliv na mě v té době měl můj tehdejší přítel, první velká láska a tak, který byl blázen do outdooru a sportu obecně. Takže očumování věcí na outdoorových webech a v obchodech bylo na denním pořádku. A celkově mi to nedělalo problém, protože jsem pracovala v outdoorovém obchodě. Jenomže pak přišla vysoká škola a s ní spojené stěhování do Brna.

Zničehonic jsem změnila úplně svůj životní styl. Přestala jsem tak nějak sportovat a než jsem si zvykla na tempo vysokoškoláka, tak jsem zničehonic přibrala 15kilo. Fuj! Ze všech outdoorových hadříků jsem tak nějak vyrostla.

Ale to pořád nezměnilo moji nechuť k módním záležitostem a děvkoidním modelům, které jsem běžně potkávala na ulici. Právě proto, že jsem se o módu nezajímala, nechápala jsem, že to co potkávám na ulici ani móda není. 

Přešel další rok, další vztah a já jsem se začala úplně zvolna a nenápadně měnit. Ale pořád jsem to nijak extra neřešila. Až teď, poslední dobou se v tom plácám tak nějak víc.

Hodně za to může Módní peklo, to přiznám bez mučení. Jako by mi to náhle otevřelo oči. Uvědomila jsem si, že ta holka má prostě ve spoustě věcech pravdu. Tak trochu jsem si osvojila nechuť k džínám i jiným masovým věcem. Ze začátku jsem dokonce propadla tomu, že nesmím za žádnou cenu nosit nic, co by se Adě nelíbilo. Ale pak mi to došlo. Ta holka má sice ve spoustě věcech pravdu, ale její slovo není svaté.

Ano, chodím teď mnohem častěji oblečená slušně, elegantně a žensky. Ale když na to prostě nemám náladu (nebo čisté oblečení), tak si na sebe vezmu co se mi zachce. Cokoliv, v čem se cítím pohodlně a svá. A je mi doprdele jedno, jestli to jsou "modráky" (jakože rifle), pohorky, nebo outdoorová bundička. Někdy totiž člověk potřebuje vysadit. 

Asi už vážně začínám dospívat, či co. Jak jinak pojmenovat stav, kdy si člověk začne uvědomovat, že si nemá nechat vecpat do hlavy všechno ... co se třpytí?

Až mě Ada potká v mojí ignorantské náladě, s radostí si smlsne na mém outdoor-šupáckém outfitu. Až mě potká v době, kdy budu chtít působit žensky, budu prostě ženská. 

Chcete poučení na konec? Opravdu? Mějte hlavu otevřenou, ale nenechte si ji naplnit ptákovinama, které vám nesedí.

------------------------------------------------------------------------

poznámka pod čarou. Tenhle článek je duplicitně i na mém osobním blogu

Mars a Venuše - trochu otřepané klišé

Muži jsou z Marsu a ženy z planety Země. Ono je docela jedno odkud jsou, hlavní je, že si někdy úplně nerozumí. Každý se určitě dostal k informacím typu "rozdíly mezi mužem a ženou". Ať už byly vtipný nebo ne. Takových rozdílů je spousta a drtivá většina z nich je daná tím, že chlap a ženská prostě myslí jinak. Jinak vnímají věci. Muži a ženy prostě nejsou a proboha doufám, že nikdy ani nebudou stejní.

Viděla jsem teď v televizi nějaký rodinný sitcom, kde se odehrávala ukázková situace. Donutila jsem svého milého, aby dával pozor a já mu vysvětlila, o co tam jde.

Situace: V sobotu je pohřeb nějakého strýčka a zároveň finálový zápas v basketbalu, na který už jsou koupené lístky. Manželka samozřejmě počítá s tím, že celá rodina půjde na pohřeb. Manžel by se z toho nejraději vyvlíkl.
Argumenty ženy: je to sakra pohřeb!
Argument muže: finále už nikdy nebude v našem městě, a navíc mám koupené lístky!
Ž: /naštvaně/ Dělej si co chceš, jsi dospělý, já ti do toho kecat nebudu. (!!!)
M: /úlevně/ ok, jedu na zápas.
Ž: /naštvaná ještě víc/ to jsem si myslela, že máš víc empatie!
M: /doufajíc v brzké ukončení hádky/ tak já jedu na pohřeb, když to chceš!
Ž: Nechci aby jsi jel, protože chci já, ale aby si jel, protože to chceš ty!

Pro muže čtoucí tento blog mám překlad a jednu, dvě rady. První věta, u které jsem dala tři vykřičníky do závorky, musí být pro zástupce mužského pokolení matoucí. To totiž není dávání možnosti volby. To je úplně jasná výzva. Něco jako "ukaž, že jsi vyspělý a že sis uvědomil, jak je ten pohřeb důležitý". Bohužel, muž to pochopí jako "moje žena je skvělá a nechá mě ať se sám rozhodnu co dělat". Je to smutný příběh, protože muž téměř určitě odpoví tak, jak opravdu chce. A tím si zadělá na problémy. Protože odpoví úplně jinak, než si to představovala žena. Ale víte co, žena si za to skoro může sama. Protože očekává, že muž pochopí náznaky (o tom ale jindy, to je na samostatný epos).
A co říkáte na poslední větu? Ona to opravdu myslí vážně. Jako správná partnerka nechce muže do ničeho nutit, ale snaží se aby si sám uvědomil, jak je ten pohřeb důležitý. Aby tam opravdu sám chtěl jet. Aby pohřbu dal přednost před finálovým zápasem ve svém oblíbeném sportu.

Tak co, chcete slyšet řešení? Záleží na tom, jaký očekáváte výsledek.
Pokud chcete jet na zápas, zatvrďte se a jeďte. Nicméně počítejte s drsnou hádkou, nebo děsivě tichou domácností.
Pokud chcete aby byla žena spokojená, tvařte se, že jste zpytovali svědomí a uvědomili jste si důležitost pohřbu. Nebo se nepřetvařujte a zkuste si uvědomit, že je to pravda.
Pro jistotu se ještě vrátím k té výzvě, pokud se totiž dostanete do takové situace, jsou tady tři věci, které můžete udělat.
1) říct to, co chci a nedbat na to, že ode mně chce slyšet něco jiného
2) říct to, co chce ona
3) říct jí, pravdu o tom, že se s vámi snaží manipulovat. Něco jako: "miláčku, proč mi vůbec dáváš takovou otázku, když ji nemyslíš vážně? Já se opravdu chci rozhodnout sám, ale když mi dáš takovéhle ultimátum, bojím se, že se buď budu muset podřídit Tobě, nebo Ti ublížím. A to neudělá ani jednoho z nás šťastnými."

Složitá konstrukce říkáte? Ale někdy něco na podobném základu zkuste. Stoprocentně tím totiž ženě vezmete vítr z plachet. A nakonec se třeba ona podřídí vám.

Jej, tohle je blog pro bičís a já tady dávám rady mužům. Asi bych se nad sebou měla zamyslet. No nic, půjdu za mužem a požádám ho, ať mi za trest pořádně naplácá.

V pokleku /true story/

Na co myslíte při sexu? A na co těsně po něm? Myslím, že většině z nás klidně chvilku po téhle zábavě zaletí myšlenky úplně doprdele. Nevím, jak to mají ostatní holky, ale u mně to tak funguje. Jenom to nedávám najevo. Teda, neříkám že se nudím a myslím na cokoliv jiného než svého skvělého muže. Jen se prostě stane že se narovnám a všimnu si, že bych už se měla ostříhat. Nebo tak něco. No a muži? U těch je to jasné. V okamžiku kdy je po všem jsou unavení, ale sex pro ně skončil. Náhle jsou přepnutí do jiného módu. To se takhle holka hodně snaží, v pokleku. Laská, zkouší novoty i osvědčené techniky. A když skončí a s pocitem dobře provedené práce zvedne zrak, aby viděla uspokojeného muže, dostane se jí jiného prohlášení. Muž totiž otevře oči, podívá se na router za dívčinou hlavou a vyděšeně prohlásí: "Ty vole, mě nejede internet!" To je tak blbý, že člověk ani nemůže bejt nasranej. /my true story/
A když jsem se o tom bavila z jednou holčinou z práce, vyprávěla mi ještě horší historku. Když její kamarádka orálně uspokojovala svého muže a zvedla se, aby se k němu přitulila, z ničeho nic zařval: "No to mě poser!". On si totiž během orálku pročítal zprávy na FB. Jak včera prohlásil jeden můj kamarád, spojil zkrátka příjemné s užitečným.
Jsou to volové. Teda většinou. Ale přesto je milujem a chceme jim dělat příjemný věci. Já se bez mučení přiznám, že mě tyhle příjemný věci hodně baví. Ale jestli mi ještě jednou přítel těsně po mém heroickém výkonu řekne něco jako "mám zapnutý Caps Lock!", asi ho zabiju.

Až se v médiích objeví zpráva o jeho úkladné vraždě, dělejte, že jste tohle nečetli.