Sex jako prášek na spaní

Narazila jsem dnes na stránkách ženské (čti: pipinoidní) části serveru idnes.cz na objevný článek o tom, že muži po sexu usínají a ženy si chtějí povídat. Objevný byl hlavně v tom, že vůbec objevný nebyl. Autorka pouze zrecyklovala tisíckrát dokola omílaná tvrzení, že chlap to má v genech, předvede výkon a usne, kdežto ženská potřebuje pocit intimity větší, než je sex, a proto si chce ještě povídat o dětech, o psovi nebo o vymalování ložnice.

Bullshit.

Pokud mohu soudit ze své zkušenosti, nemám nutkání si po sexu povídat. Proč taky? Vzhledem k frekvenci setkávání mě a mého muže kvůli divným pracovním dobám sexujeme hlavně pozdě večer, a na nějaké povídání nemáme náladu ani jeden. Naopak bereme sex jako prášek na spaní, protože muž mívá často problémy usnout a trocha příjemné únavy mu v tom pomáhá, stejně jako mě.
A když už na to vlítnem o víkendu, tedy v čase, kdy máme volno, děláme to v průběhu dne, jak se nám zachce. A pak buď vstaneme, uděláme si jídlo a je nám blaze, nebo se natáhneme a zapneme si nějaký film či seriál.
Není to proto, že bychom si ve vztahu už neměli co říct. Jen ty věci řešíme jindy. Ona intimita se dá totiž sdílet i mlčky. A chtělo by se říct - hlavně mlčky, dámy z OnaDnes.

A co vy? Trpíte po každém sexu ignorancí svého partnera, který klidně usne, zatímco vy máte na srdci nejméně recept na záchranu třetího světa před hladomorem? Nebo tohle klišé vesele a s razancí boříte?