Sexy vs. seksi

Možná si říkáte, jaký je mezi tím rozdíl. Možná ten rozdíl znáte, jenom ho nedokážete definovat. Stačí se na někoho podívat a hned víte, jestli je ten chlap/ženská/kombinace obou přitažlivý, nebo laciný.

Na Módním pekle se objevila fotečka prapodivného saténového hadříku, který spadá právě do kategorie seksi. Seksi si taky můžete volně přeložit jako "kurví kroj" či obnažování na veřejnosti. Věřte mi, já obnažování poznám. Dva roky jsem se jím živila.

Být femme fatale

Pokud jste se někdy dostali na můj osobní blog, asi jste si všimli, že je laděný do tak trochu noir atmosféry. Vždycky mě to k tomu tak nějak táhlo - noir, to je drsný detektiv s dvoudenním strništěm a hláškama suššíma než stehna starý panny. Řeší případy zapeklitější než rovnice o dvou neznámých, které stejně vždy skončí u jediné ženy ve městě, která dokáže mít kolem svého pěstěného prstíku omotaného kteréhokoliv muže. Femme fatale, žena jejíž osudová přitažlivost se zpravidla mění v osudnou, a to bez předchozího varování.

Botoholismus

Bylo nebylo. V jednom městečku ve východních Čechách, v rodině chudého programátora přišla na svět holčička. Anžto programátor byl sice chudý, ale zato plodný, brzy kromě holčičky dělaly bordel po městečku další čtyři děti.
Jak holčička vyrůstala, začala o sobě přemýšlet. A taky o tom, co si ráno vzít na sebe. Jelikož téměř všechno oblečení dědila po známých a příbuzných nebo jí ho šila matka, nikdy se příliš nezajímla o módní trendy a spokojila se s tím, co bylo. Úderem puberty pochopila, že to není ono, a začala hledat alternativu. I začala se oblékat jako kluk.
Po několika letech, když se poprvé zamilovala, si uvědomila, že to chce změnu. Nechala si narůst vlasy a začala se oblékat po vzoru spolužaček, tedy džíny a triko s kurvím výstřihem. Když ani to u vyvoleného nezabralo, rozhodla se začít trendy ignorovat a oblekat se, jak se doopravdy cítí. A přišla éra metalových hader. Glády, lebky, kovové opasky a v zápalvě černých věcí byste barvu hledali marně.
Vydrželo jí to pár let. Mezitím se zamilovala, tentokrát úspěšně, a už tři roky bydlí v jedné domácnosti s mužem, taktéž metalistou. Jenže za tu dobu se něco změnilo. Metalista sice metal dál poslouchá a chodí celý v černém, ale glády vystřídaly trekové boty a dlouhý černý kabát (škoda, už si ho bere jen občas) softshellová bunda.
Také teď-už-ne-úplně-holčička zůstala věrná hudbě a převážně i barvě, ale něco se přece jen změnilo.
A může za to Módní peklo. Vážně.
A tím se dostáváme k samotnému názvu článku. Už je to tak. Dřív jsem se smála ženským, které vykřikovaly, že mají v botníku stovku bot a chtějí další. Sarah Jessica Parker v Sexu ve městě mě se svou vášní pro boty - kromě svého koňského obličeje a žilnatých nohou - téměř fyzicky odpuzovala. A ejhle.
Nakazila jsem se botoholismem.
Začala jsem nosit podpatky. A jak se zvyšovalo mé sebevědomí a zlepšoval můj balanc, začala růst i výška podpatků u mých bot. Chvíli jsem bojovala, ale podlehla jsem.
Už mám patery boty na podpatku. Nejvyšší mají dvoucentimetrovou platformu a jedenáct centimetrů vysoký podpatek. Domů jsem si je přinesla asi před hodinou. Muž mě nechápe a stěžuje si kočkám, že mám horší a horší vkus. Já jeho námitky uznávám. Ale bot se nevzdám. Jen doufám, že si zachovám zdravý rozum a za padesát let mě někdo nenajde mrtvou v posteli mezi krabicemi od bot, ulámanými podpatky a dvacítkou mrouskajících se koček.