A tak se od sebe odloučili, kmet a muž, smějíce se, jako se smějí dva chlapci. Ale když Zarathustra byl samoten, promluvil takto k srdci svému: "Což je to možné! Tento stařičký světec ještě ani nezaslechl v svém lese, že bůh jest mrtev!

Já jsem se moc nesmála. Respektive jsem bulela, ale až úplně v přízemí. Bulela jsem dlouho. Bulelo nás víc. Bulela jsem na 4 lexauriny a dvě dvojky rulandy, bulela jsem matce do telefonu a ta na mě syčela že to věděla, ať už se na to vyseru, že jednou bude muset vydělávat každej, že jsem na to stejně srala a k čemu by mi to bylo a že jí nikdo zadarmo taky nic nedal. Pak jsem ještě chvilku bulela a pak jsem něco jedla a bylo to dobrý a pak jsem usnula.

185 pracovních hodin v červenci, 205 v srpnu. Něco kolem 360 otázek. 5. září. Štěstí není můj kámoš, prostě jsem si to do hlavy nenacpala. Ke všemu jsem něco maličko kvíkla a čučela do desky stolu. Nejsem bakalář a nejspíš ani nebudu. Je to moje vina, a rodičů a komise a boha a vedení v práci a všech. Když se matka po prvním neúspěšným pokusu na státnicích rozbrečela a nemluvila se mnou měsíc, připadala jsem si jako nejhorší člověk na světě. Ale to mě ještě nechala chvilku někde bydlet a dala mi jíst.. Teď si připadám ještě hůř. Jakoby mě něco vyžralo zevnitř a ta díra hrozně bolestivě pulsuje. Před očima mi běhají písmena Times New Roman ze čtených okruhů, linie tužky, jak jsem 30 hodin bez spánku v kuse zuřivě črtala poznámky, blikající okýnka ráno z Facebooku se sloganama "Ty to dáš!" a všechno to rozmazává slaná voda, protože mi všechno přijde na hovno. Každej další krok jakoby byl zbytečnej. Najednou nevím, čím jsem, čím chci být. Přitom je to taková prkotina, že.

Šla jsem dneska podepsat smlouvu na nový byt a je daleko, je krásný a je můj. Nic. Zejtra mi dají iPad. Nic. Za tejden jedu velet na Zaškolovák. Nic. Další tejden dělám DJe na vysněný Flédě. Nic. Nic. Nic. Vyléčil by to úsměv od maminky a ranní vůně Jihlavanky, kterou táta nestíhal dopít, když šel do práce. Jenže já už se tam nevrátím.

Hrozně bych chtěla, aby se mě tahle nanicovatost a misantropie nedržela moc dlouho, ale vzhledem k tomu, že mám teď tři dny včetně víkendu za sebou celodenní a v tom žádnej čas, kde bych si mohla zalízt do krabice a celou ji zmáčet slzama a rozkousat na cucky, tak se trochu bojím, že se z žalu utopím v kýblu na mop.

A jak pravil Zarathustra, si poslechněte v intru WWWček, které si půjčil od Strausse a vy všichni pravte víc, než máte, ať jste všichni otitulovaní a můžete si na mě ukazovat a smát se mi, nebo mnou pohrdat, nebo co se vlastně s takovejma neúspěšnejma absolventama filosofie dělá. Bůh je mrtev. (Nietzscheho jsem nečetla, jen jsem ho měla důležitě položenýho vprostřed knihovny)

Life's a Bitch and the you die. Oh, really?

Jsem vytočená, naštvaná a ublížená. Vzteklá a zoufalá.

10 dní do státnic a já neumím nic. Pamatuju si trochu toho, jak to bylo s Abrahámem a Sárou a s Lotem a jeho incestníma mrchama dcerama. Neleze mi to do hlavy.

Porušila jsem aspoň dva zákony a rozbila si obě kolena. Marcel se tomu hořce smál a já hořce pláču a stydím se pokaždé, když si slupuju mokvající strupy.

Už se nesměju ani memům na 9gagu, protože mě u toho nachytali v práci a pohrozili: ještě jednou - A! A druhej den jsem pro změnu zaspala do práce. Rovnou jsem se zeptala, jestli si mám sbalit věci. Vedoucí řekl "co blbneš?", vedoucí řekla "měla jsem sto chutí ti říct, že jo". Brzký konec trojnásobného zaměstnance měsíce?

Popřála jsem mamince k svátku a ona mi řekla, že mi stejně jako studentovi přispívat nebude. Ptám se vás, sociálko a morálko, jak se píše trestní oznámení na rodiče pro neplacení dvou tisíc výživného?

Před třema měsícema jsem vyhrála kontaktní čočky a iPad, jenže technici z podpory se furt vymlouvají, že neví kdy a kde to předat, takže si s mírným zánětem levé spojivky živořím u noteboočku a představa, že můj křivolaký ošklivý genetický profil bude aspoň chvíli krásný a arogantní jako mac spratek, jak bude moje malá dlaň svírat půl centimentru tenkou hovadinu, po které se matlá mastným prstem, se rozplývá s dalším hlenem, co mi kape z levé spojivky. "Ne, my máme dovolenou, takže až v září", řekli výherkyni z května.

Za měsíc máte státnice a my vám dáme 205 pracovních hodin, slečno. Přesčasy proplatíme. Rozhodla jsem se dopomoct si malým dopingem. Nepřišel. Nepřijde. Deset dní. Tik tak. Jídlo chutná jako polystyrén a houba na nádobí nacucaná odstátou vodou. Někde tu furt sídlí kámošky odctomilky. Sladím si kafe! Jdu si lehnout a v hlavě gilgul, olam tikum, Maimonidej, Chasidej Aškenaz, Haskala - a co je kurva halacha, ajo a agada a TNK, 727-699 Chizkijáš, 622 Jošijáš, supr. A to jsme, prosím, u Judaismu. Nehledě na to, že kolem chasidismu se každej jmenuje Chasid a kolem zbytku Moše. Dneska začnu s islámem. To se to pomele. A na do čtvrtka nechť zvládnu celé křesťanstvo. Prosím, ať si vytáhnu Tudorovce. O kozách Anny Boleynové bych mohla vyzpívávat až do vysokého cé. A ztroskotám u současné sociální antropologie.

Státnicové kalhoty jsou mi těsné. Asi jsem přibrala tři kila. Chci dopnout ty zlaté šaty, co jsem našla u popelnice. Nedopnu je PŘES PRSA. Bývalý mi kvůli nim píše sprosťačiny a mně je ze sebe pak na nic. Den po státnicích mám nástup na měsíční členství do BigOneFittnessClub. Ne kvůli tomu, že je tam klid, čisto a posh. Ale proto, že až po hodině doběhnu, zalezu si na dvě hodiny do wellness zóny a pak krásně usnu i bez dvou lexaurinů, hypnogenu a sklenky chardonnay.

Já se od každýho něco naučím, slibuju. Budu se učit natajno v práci. Budu se dívat jen na dva díly Nip/Tuck denně - u jídla (které je jedno) a před spaním (než zaberou psychofarmaka).

Prosímvás, už mi ten titul dejte, nebo já skočím z pátýho patra z okna a nekoupím si xboxy a nikam se nepřestěhuju a to bude konec, tádýdádýdá.

A po religionistice se seberu a půjdu na diplomovaného farmaceutického asistenta.

                                                                Radka Vítková, v Brně dne 27.8. 2012