Zpověď ženy s vysokými nároky (a širokými nárty)

Brněnské ulice se mění ve stoky plné prosolené břečky (solení!!!) a rozumné ženy všeho věku panikaří. Říkám rozumné, protože jen ty ví, že do zimy je potřeba vybírat boty uvážlivě, pečlivě a podle jejich skutečných vlastností, nikoli jen podle vzhledu.
Což je v české kotlině téměř nemožný úkol.
Své o tom ví Královna biče, která svůj nemožný úkol dotáhla do zdárného konce. Zatímco ona má (podle výrobců bot) tlustá lýtka, zato však konfekční velikost chodidla, já se svou nohou velikosti 40-41 (podle příčetnosti výrobce bot) a širokým nártem mám naopak možná lýtka jak takž normální, ale boty prostě ani nenatáhnu.
Navíc moji zimnobotovou anabázi určoval ještě jeden podstatný faktor - peníze. Ale ne takovým stylem, jakože potřebuju zimní boty tak do dvou tisíc. Já jsem sháněla zimní boty tak do dvou stovek. (Jelikož měsíčně dáme jen za žrádlo pro kočky cca osm stovek a jsou daleko potřebnější věci, než zimní boty. Vždyť máš trekovky, tak na co další boty, nee?)
Ano. Jenže přestože je v trekovkách teplo, k mému běžnému oblečení se prostě nehodí (kdyby byly černé, taky by to bylo jiné, ale jsou špinavě šedé). Svoje milované kožené glády jsem si na podzim úspěšně zničila, zamáčkla jsem tedy slzu, přepočítala stav peněženky a účtu a dala si kolečko po brněnských sekáčích.
Obešla jsem úplně všechny v centru a taky některé v okrajovějších částech města. všechny boty byly velikosti 37-38. Pokud byly větší, tak buď
A) s jehlovým podpatkem a papírovou podrážkou
B)hnusně hnědé
C)hnusné
D) všechno dohromady

Zkusila jsem Aukro. Bezvýsledně. Všechno, co jsem napsala o sekáčích, platilo bezvýhradně i pro něj.

Byla jsem zdrcená. Dokonce natolik, že se můj drahý rozhodl, že si mám jít koupit boty do normálního obchodu, že si kvůli tomu odpustí další díl kola. Jenže to by k němu bylo nefér, navíc v normálním obchodě se boty podle mého gusta stejně sehnat nedají. Viz článek Královny, viz diskuze na stránkách Módního pekla.
A pak se stal zázrak. Na Aukru jsem narazila na boty, které splňovaly prakticky všechno. Jednačtyřicítky, černé, polovysoké, zateplené, bez podpatku, zato na pořádné platformě, šněrovací, s přezkami po stranách. Nebyly kožené, ale kdo by si stěžoval, za čtyřiadevadesát korun?
Přišly za mnou domů včera. Poprvé, co bydlím v to bytě, opravdu až domů, poprvé v životě se pošťák obtěžoval dobouchat až k nám (nefachá nám zvonek).
Jsou trochu hranatější, než by se mi líbilo, kdyby si mohla boty vybírat za normálních podmínek, a podrážka by mohla být hrubší, aby méně klouzala. Ale mám zimní boty. Hallelujah.

Zpověď ženy s tlustými lýtky

Asi na to přijdete samy, ale ano; byla jsem si koupit kozačky.

První štace: Baťa.

Pár pěkných kousků, některé dokonce splňovaly má přísná kritéria. Chtěla jsem kožené, vysoké kozačky, na vyšším podpatku, alespoň kůlovém. Jehly zkrátka nejsou pro mě.

Jak už jste asi pochopily z nadpisu, žádné mi nesedly. Protože má tlustá lýtka nejsou obejmutelná běžnou konfekční botou. Prostě ne a ne a ne. První boty nešly dopnout, druhé nešly dopnout, třetí nešly...čtvrté...páté...atd. atd.

Už je to tak. Takže jsem došla k tomu, že si pořídím nízké kozačky. Kožené, na rozumném podpatku.

Prošli jsme s mužem milion obchodů. Prošli jsme narvané obchody - tedy ty, kde prodávali levné uměliny. Prošli jsme prázdné obchody, kde bylo naopak plno podezřívavých pohledů prodavaček. Ani tam nemají kozačky na moje nohy.

Nakonec jsme zabrousili do Humanicu. Tam měli kombinaci kožených a umělých věcí, takže tam bylo plno jenom napůl. Našli jsme kožené (!) vysoké (!) boty na tlustém podpatku, které jsem obula!. Dokonce jsme měli i tu krabici a tahali jsme ji všude sebou. Jenomže pak můj dokonalý (že bych mu začala říkat Princ? to je asi ohrané, co?) objevil nějaký zajímavý kousek. Vysokánské. Textilní. Jehlové. Nepraktické.

Ale krásné a ve slevě.

Hádejte co, no samozřejmě jsem si je vzala. (mimochodem, lingvistická vložka. Víte o tom, že jsou lidé, kteří slovo samozřejmě píšou s "d"? samozdřejmě) A ještě k tomu jedny krásné lodičky. Hned jak jsem vylezla z obchodu, sedla jsem na lavičku a svoje nové krásné jehly jsem si obula.

Hned jak jsem s bolestným sykáním došla domů, vyhodila jsem staré lodičky do koše. Bože jak se mi ulevilo.

Tahle pohádka má šťastný konec. Otázka ale zní. Existují normální hladké kožené vysoké kozačky, které dopne normálně vyvinutá žena?

A proč musí být doprdele všechny kozačky černé?