Jen si tak trochu... kdovíco

Předem podotýkám, nečekejte žádnou hlubokou myšlenku. (Ale to doufám nečekáte nikdy)

Pamatujete si ten díl Přátel, kdy si každý sestavoval seznam celebrit, se kterými by se potencionálně chtěl vyspat? (Samozřejmě to předpokládá, že jste Přátele sledovali, ale berme to jako fakt a pochybnosti nechme stranou). Ross si ten svůj dokonce zatavil do fólie, aby s ním už nemohl hýbat...
Vzpomněla jsem si na to při předpředposlední epizodě seriálu Castle (ale ano, taky občas dělám něco jiného, než že čumím na seriály. Kupříkladu pracuju, učím se, pracuju, učím se, vařím, uklízím, umývám nádobí, pracuju, učím se, pracuju ještě víc, ale v jiné práci, a co jsem to ještě chtěla říct? Aha, učím se. Jenže občas potřebuju day off. Nebo dva. Nebo tři)

Láska a sex. Nitro a glycerin. Rytířství a realita...

V románcích z červené knihovny, Harlekýnkách a Večerech pod lampou skrytých v babiččině knihovničce, v romatických komediích a seriálech o vztazích, tam všude se dozvídáme jednu věc - nejlepší sex je s tím, koho milujeme. Samozřejmě, tam se také počítá s tím, že on miluje nás láskou velkou a nehynoucí, že si nás pln ochoty ihned vezme, my mu povijeme jedno či dvě krásná robátka a budeme žít šťastně až do smrti, zamilovaní stále s toutéž intenzitou.

Jenže příroda je svině a zákony červené knihovny jsou jí ukradené. Ona má své vlastní. A ty praví, že když ženě nebo muži v sexuálně aktivním věku přeběhne přes cestu samec nebo samice, kteří za to stojí, tak nehledě na délku spokojeného vztahu začnou hormony pracovat. A skončí to buď potlačením pudů, nebo v posteli.

Tenhle článek ale nemá být o nevěře. (Ačkoliv, je to nevěra, když se to nezatlouká?)
Tenhle článek je o tom, jak skutečně vnímat realitu.
Protože červená knihovna ženy učí, že jakmile má muž v náručí tu svou, jedinou, osudovou, tak už se na žádnou ani nepodívá, protože ta jeho je přece dokonalá, ne? Chyba lávky.

Zeptejte se samy sebe, jestli ten, kterého milujete, kterého hladíte po vlasech, kterého vůni zbožňujete, jestli je opravdu ten typ, který vás vzrušuje tak, že vám na bradavkách přeskakují jiskřičky.
Většinou není. Není se přitom za co stydět. Ani když si v posteli představujete toho sexy souseda/kamaráda/šéfa. V trvalém vztahu sice jde o vzhled, ale mnohem víc tam hrají roli i jiné hodnoty. Neznamená to, že sex má být špatný, chraň Bůh, sex bývá skvělý, pokud si to oba umí užít. Jenže skoro každý má svůj typ lidí, kteří v něm vzbuzují neovladatelné vášně, a jen v mizivém procentu je to ten, koho si nakonec vezmou a mají s ním děti.

Abych byla dokonalá pro mého drahého, kupříkladu, musela bych shodit dvacet kilo a vynalézt elixír mládí, aby mi bylo neustále -náct. Zbožňuje totiž anorektické teenagerky s jedničkami. Já se svým zadkem, stehny a trojkami do téhle kategorie zrovna nespadám. Ale přesto mě má rád, i když se to může zdát zvláštní.

Já zase pociťuju návaly horka při pohledu na svalnaté paže a mohutný hrudník. Klidně ať má chlap trošku bříško, je to sakra sexy. A ať je mu ideálně nad třicet, spíš ke čtyřicítce. Z takových chlapů učůrávám blahem. A že má můj drahý šedesát kilo i s postelí a je jen o rok starší? No a? Miluju ho i tak.

To je on, můj vyvolený, Captain Hammer, Captain Mal Reynolds, Rick Castle aka Nathan Fillion (ten vlevo, pochopitelně). Obrázek jsem převzala z facebookovských stránek muzikálu Dr. Horrible's Sing-Along Blog

Ale kdyby mi přes cestu přeběhl kupříkladu takový Nathan Fillion, znásilním ho přímo na ulici. A ještě si to budu natáčet.