Jen pro silné povahy

Už jsem tu jednom o tomto tématu psala, ale nedá mi to a zmíním ho znova.
Začala jsem sledovat seriál Glee (ne, to ještě není ono). Názory lidí na tohle dílko se dají celkem snadno rozdělit - buď ho milují, nebo nenávidí. Ta druhá skupina ho přirovnává k High school musical; to nedokážu posoudit, neb HSM jsem chválabohu neviděla. Neříkám, že Glee není kýčovité až na půdu, že tam nejsou takové scénáristické lapsy, jako by scénář někdo psal ze spaní a vrství se tam klišé na klišé... zároveň ale má něco, co vás chytne a donutí se nad kiksy a klišé shovívavě usmívat a u scén, které opravdu stojí zato, řvát smíchy, brečet nebo prostě jen řvát. Hudebně je to z větší části popík, který mě nenadchne, ale většinou ani neurazí (VĚTŠINOU), sem tam mě dokonce chytne, ač bych si to do té doby příčetná nikdy nepustila.
Co ale má Glee především? Úžasnou Sue, odzbrojující Brittany, nevěřitelně sexy mrchu Santanu a hlavně...
HLAVNĚ!
Homosexuály Kurta, Blaina a Dava Karofskyho. (ugh, to skloňování vypadá děsně)
A tím se obloukem dostáváme k tématu, o kterém jsem chtěla mluvit původně.
Asi nejsem úplně "normální", ale když jsem viděla tohle...

... tak jsem prostě tekla, s prominutím. Pro nezsvěcené... Kurt je kvůli své orientaci neustále terčem šikany od fotbalisty Karofskyho. Jednou to nevydrží, postaví se mu (myslím tím Kurt Karofskymu) a výsledek vidíte výše. Karofsky je gay, který se s tím nedokáže smířit, je očividně do Kurta zamilovaný, ale na střední škole v Americe nemůže hráč amerického fotbalu přijít mezi děcka a prohlásit: "Tak jsem gay a miluju Kurta, který je místní loser, nosí blejzry od Marca Jacobse a zpívá ženské party, není to kchůl?"
Okamžitě po líbací scéně vyskočil Karofskyho sex-appeal na mém osobním žebříčku do nebeských výšek. Nemůžu za to, prostě mě tělesný kontakt gayů vzrušuje. Fakt hodně.
Zřejmě jsem opačný extrém, mnohem víc je totiž lidí, kterým je z podobných scén na zvracení. Okamžitě po odvysílání tohoto dílu se zvedla vlna diskuzí, a mezi názory, které tam zaznívaly nejhlasitěji, byly právě ty typu: "Fuj, to bylo nechutný", "Málem jsem se z toho poblil", případně "Nemám nic proti homosexuálům, když si tělesný kontakt odbývají v soukromí".
A to mi připadá dost smutné. Jenže zřejmě ještě nejsme tak daleko, aby lidé homosexualitu vnímali jako normální věc. Mí vlastní rodiče jsou přesvědčeni, že homosexualita je nemoc a nedovedu si představit, jak by reagovali, kdyby zjistili že jsem bisexuální.
Všechno na tomhle světě je o toleranci. Nejsem svatá, mám hodně chyb a některé z nich dost zásadní, ale myslím si a doufám, že netolerantnost k nim nepatří. Bylo by fajn, kdyby to tak měli i ostatní.

A abych to trochu odlehčila... tohle je Kurtova druhá pusa, při které jsem se roztékala blahem úplně stejně jako při té první.

Tentokrát se slaďouškem Blainem z konkurenční školy. Přiznám se, že se nemůžu dočkat nadcházejícího dílu, kde si Blaine s Karofskym budou zřejmě vyřizovat účty ohledne Kurta. Uaaaaaaaaaaaaaaach.

Flexi sexy

Naučila jsem se krásné nové slovo. Flexisexualita. Jak mi bylo sděleno, "odborníci" (lidé, kteří vám i z úplného bludu udělají neotřesitelnou pravdu, pevnou jako skála, často využívaní v médiích; já to vím, sama v médiích pracuji) tak nazývají stav, kdy je člověk přitahován pevně k jednom pohlaví, ale čas od času, v různě dlouhých intervalech, si odskočí otestovat i to druhé, aby zjistil, jestli tam není tráva zelenější.
Nevím tedy, proč z toho oni odborníci dělají novinku, protože podobné sklony měli lidé už minimálně ve starém Římě. A kdoví, jestli kdesi v šeru dávných časů nepraštil pračlověk kyjem o zem, praženu nechal se sousedkou a neodběhl si do křoví na bližší seznámení s tím lovcem, co bydlí o pár stanů dál a má tak krásně vykroužené svaly na lýtkách... ale to by asi lépe věděl Marty McFly.
Když však odhlédnu od toho, že Římani byli pěkně zvrhlá cháska, roztočit to tedy uměli pořádně. Tipec jim zatrhl nástup křesťanské morálky, který na téměř patnáct set let (vyjma počátků křesťanství, kdy se i kněží pelešili ostosedm) zavedl striktní přístup k sexu - doma, potmě, pod peřinou, potichu, na zádech, s právoplatnou ženou a jen kvůli dětem. A sex mezi lidmi stejného pohlaví je hnus.
Zajímavé je, že si to dodnes myslí velká většina lidí, kteří věřící nejsou ani omylem. Chápu, že některým to připadá nepřirozené a vymlouvat jim to nehodlám. Co mě ovšem dokáže vždycky pobavit, je následující situace:

Jsem žena, kterou přitahují obě pohlaví. Chlapi jen o trochu víc než ženské. A mám několik podobně naladěných kamarádek.
Jdeme si sednout někam do hospody a když je zábava v nejlepším a řeč se stočí na sex, většina chlapů u stolu pronese, že si vždycky přáli mít v posteli dvě holky. A že jim lesbické porno připadá strašně vzrušující.
Začneme se s holkama líbat.
Chlapi ztichnou a pozorují nás.
Ne, nejsme lesbičky a ano, trojku už jsme vyzkoušely.
Ale co by pánové řekli na to, že by si dali pusu taky? Jen pusu, žádné jazyky.
A to je konec.
"Je to nechutný, hnusný, odporný, zvrácený, je mi z toho na blití..."
Fascinuje mě to. Jeden každý z nich se dívá v pornu na to, jak si to rozdávaj dvě ženský. Naprostá většina z nich se snaží svou holku přesvědčit, aby zkusila anál, a když ta odmítá, tak jí tvrdí, jak je to super a že se jí to bude líbit.
Když pak přijde řeč na gaye, jejich sex jim připadá nechutný a zvrhlý. Zdá se to pokrytecké jenom mně?

Mimochodem, mě se líbí, když se spolu dva kluci líbají. Líbí se mi, i když si to rozdávají, stejně jako dvě holky. A pokud dostanu chuť se pomilovat s pěti chlapama nebo čtyřma babama, tak to prostě udělám. Myslím, že odbornci vymysleli docela pěkný název. Jsem flexisexy.