Sexy vs. seksi

Možná si říkáte, jaký je mezi tím rozdíl. Možná ten rozdíl znáte, jenom ho nedokážete definovat. Stačí se na někoho podívat a hned víte, jestli je ten chlap/ženská/kombinace obou přitažlivý, nebo laciný.

Na Módním pekle se objevila fotečka prapodivného saténového hadříku, který spadá právě do kategorie seksi. Seksi si taky můžete volně přeložit jako "kurví kroj" či obnažování na veřejnosti. Věřte mi, já obnažování poznám. Dva roky jsem se jím živila.

Být femme fatale

Pokud jste se někdy dostali na můj osobní blog, asi jste si všimli, že je laděný do tak trochu noir atmosféry. Vždycky mě to k tomu tak nějak táhlo - noir, to je drsný detektiv s dvoudenním strništěm a hláškama suššíma než stehna starý panny. Řeší případy zapeklitější než rovnice o dvou neznámých, které stejně vždy skončí u jediné ženy ve městě, která dokáže mít kolem svého pěstěného prstíku omotaného kteréhokoliv muže. Femme fatale, žena jejíž osudová přitažlivost se zpravidla mění v osudnou, a to bez předchozího varování.

Přetvářka II - ve dne děvka, v noci polda?

A nebo je to naopak?
V každé z nás je kus děvky. Menší nebo větší, ale je tam. A kdo říká že ne... inu ten je buď bigotní katolík, buddhista nebo sedmilhář.
Některé z nás ji v sobě odhalí ještě v pubertě, jiné až v dospělosti, některé nikdy. Některé ji odhalí, ale bojí se to přiznat. Jiné to dělají tak okatě, až se dostanou přes tu hranici, kdy je ještě možné býti v hloubi duše děvkou, ale zachovat si sebeúctu.
Já doufám, že balancuju stále ještě na té hranici. Stačí přešlap a najednou už nebudu ta nonkonformní dívka s otevřenými a svobodomyslnými názory na sex a vše s ním spojené, ale změním se ve figurínu ve slupce z červených legín, třpytivého topíku a peep toe high heels z fialového polyesteru.
A to já nechci. A tak se hlídám. Někdy si však připadám, že se hlídám až moc, a to se potom potřebuju vybouřit.

Pak si vezmu punčochy a krátkou sukni a podvazky nechám čouhat SCHVÁLNĚ.
Pak si obleču takový výstřih, že je mi skrz něj vidět divže ne peristaltika mých útrob, a ke stolům všech kolegů se velmi dlouho a velmi hluboce nakláním.
Pak jdu a zašukám si na kulečníkovém stole. V plné hospodě, za dveřmi, které se kdykoli mohou otevřít.
(Nestojí to za to, dokud nejste namol. Pak vám nebudou vadit zlomená záda a divné zvuky při sexu. A ráno kocovina přemůže i modřiny na ledvinách a neuvěřitelnou bolest v bederní oblasti. Stejně jsem si to zopakovala).
A dalších pár dní se skoro stydím. A někdy možná i přetvařuju, hraju si na slušňačku, na tělesnem nepoznamenanou intelektuálku, na mé druhé já, většinou utíplé a mlčenlivé pod tou vahou hříchu, kterou na něj denně nakládám.
Vydrží to někdy pár dní, někdy pár hodin. A pak si to téměř rozdám s kolegyní. Nebo s Princeznou. Nebo Královnou. S těma nikoli téměř.
Asiže pudy, ne?

Fixace na kulaté tvary, aneb Přetvářka: díl 1.

Co se dneska nosí za každého počasí je přetvářka. Je všude kolem, stejně jako reklamy na politický strany. Každopádně, tohle není to co jsem vám chtěla tímhle ultramoudrým a povětšinou genderově nekorektním  kydem říct. Sere mě přetvářka pipin, který chodí v modelu "dobrý den, kozy ven" a jejichž pásky se jim marně snaží zastoupit funkci sukně. Ať si tak chodí, ale prosím, PROSÍM, ať potom neslyším to jejich věční štěbetání, že "ty chlapy jsou hrozný prasata, čumí jenom do výstřihu" a "on mě asi nemiluje, hned na první schůzce civěl na můj zadek". Těmhle pipinkám mám vždycky chuť trochu přemáznout mejkap maskérů filmových hvězd. Co tyhle holky čekají? Že budou dávat světu na odiv prsa a nikdo se na ně ani nekoukne? Panebože! Já vím, že jsem divná, ale ani já se nemůžu pořádně soustředit, když vidím pěkné kopečky. Co teprv chudák chlap?
Nosím výstřih a kraťoučké sukně na hranici slušnosti. Někdy mi čouhá podvazek, jindy se mi odhalí korzet. Nosím ty věci proto, aby se chlapi podívali. Aby obdivovali, aby věděli.
A chlapi se dívají, obdivují a komentují.
Tak se z toho holky neposerte.

Kopečky na obrázku jsou autentické a pravé.