No ale to se přece nedělá!

Svazováni(y?) nesmyslnými pravidly, která mají určovat to, co je správné. Neřídit se jimi hned nemusí znamenat, že jste úplnej hipík nebo punkáč. Budiž jsem toho důkazem. Vyděděna ze slušné společnosti? Možná. Mami, nečti to.

Nenosím spodní prádlo. Ani pravidelně. Co by si o tobě pomysleli, kdyby tě vezla záchranka a ty bys neměla sladěný kalhotky s podprsenkou? Ale no tak. Kdyby se v polyesterových gaťkách denně neorosilo tolik slečinek, zaměstnanci značky Canesten by neměli práci. (Omlouvám se svému gynekologovi, že tak fejkuju a před ním si ty kalhotky cudně sundám, jinak by mě hnal svinským krokem k urologovi, že si v mínus deseti štráduju pod sukýnkou jen tak halabala.)

Nejsem žena, manželka a matka. A velmi pravděpodobně jí nebudu. Představa, že nebudu v práci scrollovat 9gagem, dívat se na southpark a hrát videohry, ale počítat dny do ovulace, kypět hormony, nakupovat výbavičku a nedejbože nechat sát prsa někoho v mé genetické linii mě děsí a děsit nepřestává, ať si vedle mě biologické hodiny odbíjí třeba pět minut po dvanácté.

I přesto, nejsem kráva a nebudu se vymlouvat, že neumím vařit. Polotovary ani prase nežere a domácí polívka často nezabere o moc víc času a umu než ta vysypaná ze sáčku, obohacená glutamanem. Že se můžou gastronomické choutky stát jemným donucovacím prostředkem i zdrojem obživy snad v pohlreichovské době netřeba dodávat. Chlap, který si neumí uvařit je ajťák, a ženská, která si neumí uvařit je prostě kráva. A navíc je čeká rakovina tlustého střeva nebo tak.

Nadávám, piju a fetuju. Co bych to byla za bohéma a psavce, kdybych to nedělala. Tenhle svět je jeden velkej stres, a protože mě pán Ježíš na kříži ani chechtající se Buddha neukonejšili, občas se potřebuju vyřvat jako skladník poránu, občas si potřebuju smíchat mozkomíšní mok s vodkou a když nemůžu spát, bolí mě hlava, nebo nevím, coby v OBI, šňupu lexaurin, zapíjím ibalgin 800 šampaňským a většinu mezi tím taky. Jsem svobodný, studující, pracující a trpící občan tohohle státu a znám pořizovací ceny i spotřební daně.

Nejsem promiskuitní a nepředstírám orgasmy. Zpovědi z Bravíčka mě nechávaly chladnou, takže jsem se v mládí nehnala za ničím, krom vlastního potěšení, a i když se to nezdá, moji exmilenci by se dali na prstech jedné ruky spočítat. S milenkami už je to na malou násobilku.. Žádná z mých cest nebyla lemována jednonočními vztahy ani anonymními muchly v uličkách; i přesto nikoho nesoudím a jsem otevřena všemožným debatám a inovacím. Když milenec stojí za prd, tak mu to řeknu a pustím si porno.

A to je stejně asi jen třetina všech těch odporných nectností, kterými se netajím a do budoucna tajit nebudu. Možná by někdy neškodilo trochu té globální upřímnosti i od vás, moji milí..

Úhel pohledu, někde mezi tupým (výrazem) a ostrým (soudem)

Otočím se za ženskou, když je pěkná. A taky se za ní otočím, když má velký kozy.

Och. Teď s určitě mnoho lidí pomyslí, že jsem pozérka. Je to tak, od toho je tohle blog.

Tajemná třetí bitch

Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč tady vpodstatě píšeme jenom já a pammahone?
Není to proto, že by se Nintendokórová flákala. Je to proto, že bitchbook má svoji hlasovou verzi. No věřili byste tomu? Nintendokórová se stává slavnou. Její hlas za chvíli bude slavnější než její prsa. A za dva týdny uslyšíte i nás! Cha chá!

Bitchbook, nový pořad na rádiu R hraje každé dva týdny, každé úterý v 20:00. Tenhle článek píšu při poslechu prvního dílu a oblažuje mě sladký a přisprostlý hlas Nintendocore princess. Ou jé.

http://radior.cz/ - online streaming vpravo dole

A co že to je rádio R? Je to projekt Fakulty Sociálních Studií Masarykovy University v Brně. Studentské rádio, kde je nepřeberná škála pořadů a hudebních stylů. Pořad Bitchbook by se dal definovat jako prasárna. Prasárna provozovaná lidmi, kteří se neberou moc vážně. A očekávají to od ostatních.

Tohle je sprostá reklama č. 2 (hned po reklamě na Noir) a vůbec se za ni nestydím. Já a stud, to nejde moc k sobě. ;-)

Být femme fatale

Pokud jste se někdy dostali na můj osobní blog, asi jste si všimli, že je laděný do tak trochu noir atmosféry. Vždycky mě to k tomu tak nějak táhlo - noir, to je drsný detektiv s dvoudenním strništěm a hláškama suššíma než stehna starý panny. Řeší případy zapeklitější než rovnice o dvou neznámých, které stejně vždy skončí u jediné ženy ve městě, která dokáže mít kolem svého pěstěného prstíku omotaného kteréhokoliv muže. Femme fatale, žena jejíž osudová přitažlivost se zpravidla mění v osudnou, a to bez předchozího varování.

Internet is for porn!

Znáte tu písničku? Jakpak by ne, její mesiášské sdělení, které ale neříká nic nového zní: internet je tady kvůli pornu. Nutno dodat, že písnička vznikla ještě před masovým zavedením facebooku a našeho úžasného blogu.
Takže dneska bych to opravila na; Internet is for porn, facebook and bitches.
Ta skvělá písnička by se dala brát jako alegorie na vnímání porna ženami a muži. Muži porno sledují, všichni do jednoho. Jestli tomu nevěříte, jste na špatné stopě. Pokud vím, jednou se snažil kdosi v Améru dělat výzkum mezi muži v určitém věku, kteří se na porno nedívají a nenašli ani jednoho. Jaké překvapení. /btw. kdybyste někdo našel odkaz na danou anketu, budu vám olizovat podpatky jako Nintendokórové/
Jak je to s pornem mezi ženami? Nevím, když zneužiju strejdu Gůgla, tak mi to vyhodí např. tohle, kde se dozvíte, že se na porno dívá 66% žen. Je to tak?
Jestli je tohle pravda, tak se možná holky na porno koukají se stejnou radostí a uspokojením jako já. Ale nepřiznají to.
Koukáme na porno, já, pammahone i Nintendokórová. Někdy dokonce i spolu.
Masturbujeme, všechny tři. (jestli spolu, to si domyslete sami, ale proč masturbovat když je tady sex ;)
Ale ten hlavní rozdíl mezi námi a vzorkem běžné ženské populace je, že my o tom mluvíme nahlas.
Nevím jestli má cenu tady přímo rozepisovat, jaké konkrétní porno se nám líbí. Jenom tak nějak naznačím, že většinou nejde o sex jedné ženy s jedním mužem, v jedné poloze. A úplně blbé je, když je z těch lidí vidět nanejvýš deset centimetru čtverečných prostoru, na kterém se celý děj odehrává. Crap! Takové porno mě, poněkud hloupě řečeno, mrdá.
Milí tvůrci porna, zamyslete se. Jestli se na tenhle váš produkt dívá kolem 66% žen, to už je docela dobrý trh, ne? Tak co kdybyste natočili porno s hezkým chlapem (nebo s gangem hezkých chlapů), u kterého půjde v záběrech vidět i něco víc než jen penis. Neříkám, že nutně potřebuju v pornu chlapa. Ale když už tam je, ať je na co koukat. Když chci koukat na porno, je skoro vždycky určené pro koncového uživatele - chlapa. Pak je tady druhý extrém.

http://www.abclinuxu.cz/clanky/komiks-xkcd-714-porno-pro-zeny

Tak nevím, jsem rozmazlená, nebo neumím hledat? Nebo je můj problém, že za porno nechci platit?
Nechci ani porno, kde chlapi uklízejí domácnost. Tohle mě uspokojuje jinak než sexuálně. Nechci ani 15 minut nabušených bušením, přičemž vidím obličeje zúčastněných na začátku a na konci filmu (a na konci pouze v případě, že by byl faceshot).

Jsem snad jediná holka nespokojená se stavem věci?

Flexi sexy

Naučila jsem se krásné nové slovo. Flexisexualita. Jak mi bylo sděleno, "odborníci" (lidé, kteří vám i z úplného bludu udělají neotřesitelnou pravdu, pevnou jako skála, často využívaní v médiích; já to vím, sama v médiích pracuji) tak nazývají stav, kdy je člověk přitahován pevně k jednom pohlaví, ale čas od času, v různě dlouhých intervalech, si odskočí otestovat i to druhé, aby zjistil, jestli tam není tráva zelenější.
Nevím tedy, proč z toho oni odborníci dělají novinku, protože podobné sklony měli lidé už minimálně ve starém Římě. A kdoví, jestli kdesi v šeru dávných časů nepraštil pračlověk kyjem o zem, praženu nechal se sousedkou a neodběhl si do křoví na bližší seznámení s tím lovcem, co bydlí o pár stanů dál a má tak krásně vykroužené svaly na lýtkách... ale to by asi lépe věděl Marty McFly.
Když však odhlédnu od toho, že Římani byli pěkně zvrhlá cháska, roztočit to tedy uměli pořádně. Tipec jim zatrhl nástup křesťanské morálky, který na téměř patnáct set let (vyjma počátků křesťanství, kdy se i kněží pelešili ostosedm) zavedl striktní přístup k sexu - doma, potmě, pod peřinou, potichu, na zádech, s právoplatnou ženou a jen kvůli dětem. A sex mezi lidmi stejného pohlaví je hnus.
Zajímavé je, že si to dodnes myslí velká většina lidí, kteří věřící nejsou ani omylem. Chápu, že některým to připadá nepřirozené a vymlouvat jim to nehodlám. Co mě ovšem dokáže vždycky pobavit, je následující situace:

Jsem žena, kterou přitahují obě pohlaví. Chlapi jen o trochu víc než ženské. A mám několik podobně naladěných kamarádek.
Jdeme si sednout někam do hospody a když je zábava v nejlepším a řeč se stočí na sex, většina chlapů u stolu pronese, že si vždycky přáli mít v posteli dvě holky. A že jim lesbické porno připadá strašně vzrušující.
Začneme se s holkama líbat.
Chlapi ztichnou a pozorují nás.
Ne, nejsme lesbičky a ano, trojku už jsme vyzkoušely.
Ale co by pánové řekli na to, že by si dali pusu taky? Jen pusu, žádné jazyky.
A to je konec.
"Je to nechutný, hnusný, odporný, zvrácený, je mi z toho na blití..."
Fascinuje mě to. Jeden každý z nich se dívá v pornu na to, jak si to rozdávaj dvě ženský. Naprostá většina z nich se snaží svou holku přesvědčit, aby zkusila anál, a když ta odmítá, tak jí tvrdí, jak je to super a že se jí to bude líbit.
Když pak přijde řeč na gaye, jejich sex jim připadá nechutný a zvrhlý. Zdá se to pokrytecké jenom mně?

Mimochodem, mě se líbí, když se spolu dva kluci líbají. Líbí se mi, i když si to rozdávají, stejně jako dvě holky. A pokud dostanu chuť se pomilovat s pěti chlapama nebo čtyřma babama, tak to prostě udělám. Myslím, že odbornci vymysleli docela pěkný název. Jsem flexisexy.

Sex jako prášek na spaní

Narazila jsem dnes na stránkách ženské (čti: pipinoidní) části serveru idnes.cz na objevný článek o tom, že muži po sexu usínají a ženy si chtějí povídat. Objevný byl hlavně v tom, že vůbec objevný nebyl. Autorka pouze zrecyklovala tisíckrát dokola omílaná tvrzení, že chlap to má v genech, předvede výkon a usne, kdežto ženská potřebuje pocit intimity větší, než je sex, a proto si chce ještě povídat o dětech, o psovi nebo o vymalování ložnice.

Bullshit.

Pokud mohu soudit ze své zkušenosti, nemám nutkání si po sexu povídat. Proč taky? Vzhledem k frekvenci setkávání mě a mého muže kvůli divným pracovním dobám sexujeme hlavně pozdě večer, a na nějaké povídání nemáme náladu ani jeden. Naopak bereme sex jako prášek na spaní, protože muž mívá často problémy usnout a trocha příjemné únavy mu v tom pomáhá, stejně jako mě.
A když už na to vlítnem o víkendu, tedy v čase, kdy máme volno, děláme to v průběhu dne, jak se nám zachce. A pak buď vstaneme, uděláme si jídlo a je nám blaze, nebo se natáhneme a zapneme si nějaký film či seriál.
Není to proto, že bychom si ve vztahu už neměli co říct. Jen ty věci řešíme jindy. Ona intimita se dá totiž sdílet i mlčky. A chtělo by se říct - hlavně mlčky, dámy z OnaDnes.

A co vy? Trpíte po každém sexu ignorancí svého partnera, který klidně usne, zatímco vy máte na srdci nejméně recept na záchranu třetího světa před hladomorem? Nebo tohle klišé vesele a s razancí boříte?

Přetvářka II - ve dne děvka, v noci polda?

A nebo je to naopak?
V každé z nás je kus děvky. Menší nebo větší, ale je tam. A kdo říká že ne... inu ten je buď bigotní katolík, buddhista nebo sedmilhář.
Některé z nás ji v sobě odhalí ještě v pubertě, jiné až v dospělosti, některé nikdy. Některé ji odhalí, ale bojí se to přiznat. Jiné to dělají tak okatě, až se dostanou přes tu hranici, kdy je ještě možné býti v hloubi duše děvkou, ale zachovat si sebeúctu.
Já doufám, že balancuju stále ještě na té hranici. Stačí přešlap a najednou už nebudu ta nonkonformní dívka s otevřenými a svobodomyslnými názory na sex a vše s ním spojené, ale změním se ve figurínu ve slupce z červených legín, třpytivého topíku a peep toe high heels z fialového polyesteru.
A to já nechci. A tak se hlídám. Někdy si však připadám, že se hlídám až moc, a to se potom potřebuju vybouřit.

Pak si vezmu punčochy a krátkou sukni a podvazky nechám čouhat SCHVÁLNĚ.
Pak si obleču takový výstřih, že je mi skrz něj vidět divže ne peristaltika mých útrob, a ke stolům všech kolegů se velmi dlouho a velmi hluboce nakláním.
Pak jdu a zašukám si na kulečníkovém stole. V plné hospodě, za dveřmi, které se kdykoli mohou otevřít.
(Nestojí to za to, dokud nejste namol. Pak vám nebudou vadit zlomená záda a divné zvuky při sexu. A ráno kocovina přemůže i modřiny na ledvinách a neuvěřitelnou bolest v bederní oblasti. Stejně jsem si to zopakovala).
A dalších pár dní se skoro stydím. A někdy možná i přetvařuju, hraju si na slušňačku, na tělesnem nepoznamenanou intelektuálku, na mé druhé já, většinou utíplé a mlčenlivé pod tou vahou hříchu, kterou na něj denně nakládám.
Vydrží to někdy pár dní, někdy pár hodin. A pak si to téměř rozdám s kolegyní. Nebo s Princeznou. Nebo Královnou. S těma nikoli téměř.
Asiže pudy, ne?

V pokleku /true story/

Na co myslíte při sexu? A na co těsně po něm? Myslím, že většině z nás klidně chvilku po téhle zábavě zaletí myšlenky úplně doprdele. Nevím, jak to mají ostatní holky, ale u mně to tak funguje. Jenom to nedávám najevo. Teda, neříkám že se nudím a myslím na cokoliv jiného než svého skvělého muže. Jen se prostě stane že se narovnám a všimnu si, že bych už se měla ostříhat. Nebo tak něco. No a muži? U těch je to jasné. V okamžiku kdy je po všem jsou unavení, ale sex pro ně skončil. Náhle jsou přepnutí do jiného módu. To se takhle holka hodně snaží, v pokleku. Laská, zkouší novoty i osvědčené techniky. A když skončí a s pocitem dobře provedené práce zvedne zrak, aby viděla uspokojeného muže, dostane se jí jiného prohlášení. Muž totiž otevře oči, podívá se na router za dívčinou hlavou a vyděšeně prohlásí: "Ty vole, mě nejede internet!" To je tak blbý, že člověk ani nemůže bejt nasranej. /my true story/
A když jsem se o tom bavila z jednou holčinou z práce, vyprávěla mi ještě horší historku. Když její kamarádka orálně uspokojovala svého muže a zvedla se, aby se k němu přitulila, z ničeho nic zařval: "No to mě poser!". On si totiž během orálku pročítal zprávy na FB. Jak včera prohlásil jeden můj kamarád, spojil zkrátka příjemné s užitečným.
Jsou to volové. Teda většinou. Ale přesto je milujem a chceme jim dělat příjemný věci. Já se bez mučení přiznám, že mě tyhle příjemný věci hodně baví. Ale jestli mi ještě jednou přítel těsně po mém heroickém výkonu řekne něco jako "mám zapnutý Caps Lock!", asi ho zabiju.

Až se v médiích objeví zpráva o jeho úkladné vraždě, dělejte, že jste tohle nečetli.

Láska a sex. Nitro a glycerin. Rytířství a realita...

V románcích z červené knihovny, Harlekýnkách a Večerech pod lampou skrytých v babiččině knihovničce, v romatických komediích a seriálech o vztazích, tam všude se dozvídáme jednu věc - nejlepší sex je s tím, koho milujeme. Samozřejmě, tam se také počítá s tím, že on miluje nás láskou velkou a nehynoucí, že si nás pln ochoty ihned vezme, my mu povijeme jedno či dvě krásná robátka a budeme žít šťastně až do smrti, zamilovaní stále s toutéž intenzitou.

Jenže příroda je svině a zákony červené knihovny jsou jí ukradené. Ona má své vlastní. A ty praví, že když ženě nebo muži v sexuálně aktivním věku přeběhne přes cestu samec nebo samice, kteří za to stojí, tak nehledě na délku spokojeného vztahu začnou hormony pracovat. A skončí to buď potlačením pudů, nebo v posteli.

Tenhle článek ale nemá být o nevěře. (Ačkoliv, je to nevěra, když se to nezatlouká?)
Tenhle článek je o tom, jak skutečně vnímat realitu.
Protože červená knihovna ženy učí, že jakmile má muž v náručí tu svou, jedinou, osudovou, tak už se na žádnou ani nepodívá, protože ta jeho je přece dokonalá, ne? Chyba lávky.

Zeptejte se samy sebe, jestli ten, kterého milujete, kterého hladíte po vlasech, kterého vůni zbožňujete, jestli je opravdu ten typ, který vás vzrušuje tak, že vám na bradavkách přeskakují jiskřičky.
Většinou není. Není se přitom za co stydět. Ani když si v posteli představujete toho sexy souseda/kamaráda/šéfa. V trvalém vztahu sice jde o vzhled, ale mnohem víc tam hrají roli i jiné hodnoty. Neznamená to, že sex má být špatný, chraň Bůh, sex bývá skvělý, pokud si to oba umí užít. Jenže skoro každý má svůj typ lidí, kteří v něm vzbuzují neovladatelné vášně, a jen v mizivém procentu je to ten, koho si nakonec vezmou a mají s ním děti.

Abych byla dokonalá pro mého drahého, kupříkladu, musela bych shodit dvacet kilo a vynalézt elixír mládí, aby mi bylo neustále -náct. Zbožňuje totiž anorektické teenagerky s jedničkami. Já se svým zadkem, stehny a trojkami do téhle kategorie zrovna nespadám. Ale přesto mě má rád, i když se to může zdát zvláštní.

Já zase pociťuju návaly horka při pohledu na svalnaté paže a mohutný hrudník. Klidně ať má chlap trošku bříško, je to sakra sexy. A ať je mu ideálně nad třicet, spíš ke čtyřicítce. Z takových chlapů učůrávám blahem. A že má můj drahý šedesát kilo i s postelí a je jen o rok starší? No a? Miluju ho i tak.

To je on, můj vyvolený, Captain Hammer, Captain Mal Reynolds, Rick Castle aka Nathan Fillion (ten vlevo, pochopitelně). Obrázek jsem převzala z facebookovských stránek muzikálu Dr. Horrible's Sing-Along Blog

Ale kdyby mi přes cestu přeběhl kupříkladu takový Nathan Fillion, znásilním ho přímo na ulici. A ještě si to budu natáčet.