Úhel pohledu, někde mezi tupým (výrazem) a ostrým (soudem)

Otočím se za ženskou, když je pěkná. A taky se za ní otočím, když má velký kozy.

Och. Teď s určitě mnoho lidí pomyslí, že jsem pozérka. Je to tak, od toho je tohle blog.

Sexy vs. seksi

Možná si říkáte, jaký je mezi tím rozdíl. Možná ten rozdíl znáte, jenom ho nedokážete definovat. Stačí se na někoho podívat a hned víte, jestli je ten chlap/ženská/kombinace obou přitažlivý, nebo laciný.

Na Módním pekle se objevila fotečka prapodivného saténového hadříku, který spadá právě do kategorie seksi. Seksi si taky můžete volně přeložit jako "kurví kroj" či obnažování na veřejnosti. Věřte mi, já obnažování poznám. Dva roky jsem se jím živila.

Tahle otázka je klišé

Existuje přátelství mezi mužem a ženou?

Čím víc mám zkušeností, tím víc jsem přesvědčená, že ne. Vždycky jsem si rozuměla s chlapama. Mužská logika je pro mě ve spoustě věcech pochopitelnější, než ta ženská. Na druhou stranu, je další hromada věcí, kterou na chlapech nepochopím, ale s tím se holt budu muset smířit. Protože změnit se to očividně nedá. Abych zůstala u té stěžejní otázky, trošku ji rozvedu.

Být femme fatale

Pokud jste se někdy dostali na můj osobní blog, asi jste si všimli, že je laděný do tak trochu noir atmosféry. Vždycky mě to k tomu tak nějak táhlo - noir, to je drsný detektiv s dvoudenním strništěm a hláškama suššíma než stehna starý panny. Řeší případy zapeklitější než rovnice o dvou neznámých, které stejně vždy skončí u jediné ženy ve městě, která dokáže mít kolem svého pěstěného prstíku omotaného kteréhokoliv muže. Femme fatale, žena jejíž osudová přitažlivost se zpravidla mění v osudnou, a to bez předchozího varování.

Internet is for porn!

Znáte tu písničku? Jakpak by ne, její mesiášské sdělení, které ale neříká nic nového zní: internet je tady kvůli pornu. Nutno dodat, že písnička vznikla ještě před masovým zavedením facebooku a našeho úžasného blogu.
Takže dneska bych to opravila na; Internet is for porn, facebook and bitches.
Ta skvělá písnička by se dala brát jako alegorie na vnímání porna ženami a muži. Muži porno sledují, všichni do jednoho. Jestli tomu nevěříte, jste na špatné stopě. Pokud vím, jednou se snažil kdosi v Améru dělat výzkum mezi muži v určitém věku, kteří se na porno nedívají a nenašli ani jednoho. Jaké překvapení. /btw. kdybyste někdo našel odkaz na danou anketu, budu vám olizovat podpatky jako Nintendokórové/
Jak je to s pornem mezi ženami? Nevím, když zneužiju strejdu Gůgla, tak mi to vyhodí např. tohle, kde se dozvíte, že se na porno dívá 66% žen. Je to tak?
Jestli je tohle pravda, tak se možná holky na porno koukají se stejnou radostí a uspokojením jako já. Ale nepřiznají to.
Koukáme na porno, já, pammahone i Nintendokórová. Někdy dokonce i spolu.
Masturbujeme, všechny tři. (jestli spolu, to si domyslete sami, ale proč masturbovat když je tady sex ;)
Ale ten hlavní rozdíl mezi námi a vzorkem běžné ženské populace je, že my o tom mluvíme nahlas.
Nevím jestli má cenu tady přímo rozepisovat, jaké konkrétní porno se nám líbí. Jenom tak nějak naznačím, že většinou nejde o sex jedné ženy s jedním mužem, v jedné poloze. A úplně blbé je, když je z těch lidí vidět nanejvýš deset centimetru čtverečných prostoru, na kterém se celý děj odehrává. Crap! Takové porno mě, poněkud hloupě řečeno, mrdá.
Milí tvůrci porna, zamyslete se. Jestli se na tenhle váš produkt dívá kolem 66% žen, to už je docela dobrý trh, ne? Tak co kdybyste natočili porno s hezkým chlapem (nebo s gangem hezkých chlapů), u kterého půjde v záběrech vidět i něco víc než jen penis. Neříkám, že nutně potřebuju v pornu chlapa. Ale když už tam je, ať je na co koukat. Když chci koukat na porno, je skoro vždycky určené pro koncového uživatele - chlapa. Pak je tady druhý extrém.

http://www.abclinuxu.cz/clanky/komiks-xkcd-714-porno-pro-zeny

Tak nevím, jsem rozmazlená, nebo neumím hledat? Nebo je můj problém, že za porno nechci platit?
Nechci ani porno, kde chlapi uklízejí domácnost. Tohle mě uspokojuje jinak než sexuálně. Nechci ani 15 minut nabušených bušením, přičemž vidím obličeje zúčastněných na začátku a na konci filmu (a na konci pouze v případě, že by byl faceshot).

Jsem snad jediná holka nespokojená se stavem věci?

Přetvářka II - ve dne děvka, v noci polda?

A nebo je to naopak?
V každé z nás je kus děvky. Menší nebo větší, ale je tam. A kdo říká že ne... inu ten je buď bigotní katolík, buddhista nebo sedmilhář.
Některé z nás ji v sobě odhalí ještě v pubertě, jiné až v dospělosti, některé nikdy. Některé ji odhalí, ale bojí se to přiznat. Jiné to dělají tak okatě, až se dostanou přes tu hranici, kdy je ještě možné býti v hloubi duše děvkou, ale zachovat si sebeúctu.
Já doufám, že balancuju stále ještě na té hranici. Stačí přešlap a najednou už nebudu ta nonkonformní dívka s otevřenými a svobodomyslnými názory na sex a vše s ním spojené, ale změním se ve figurínu ve slupce z červených legín, třpytivého topíku a peep toe high heels z fialového polyesteru.
A to já nechci. A tak se hlídám. Někdy si však připadám, že se hlídám až moc, a to se potom potřebuju vybouřit.

Pak si vezmu punčochy a krátkou sukni a podvazky nechám čouhat SCHVÁLNĚ.
Pak si obleču takový výstřih, že je mi skrz něj vidět divže ne peristaltika mých útrob, a ke stolům všech kolegů se velmi dlouho a velmi hluboce nakláním.
Pak jdu a zašukám si na kulečníkovém stole. V plné hospodě, za dveřmi, které se kdykoli mohou otevřít.
(Nestojí to za to, dokud nejste namol. Pak vám nebudou vadit zlomená záda a divné zvuky při sexu. A ráno kocovina přemůže i modřiny na ledvinách a neuvěřitelnou bolest v bederní oblasti. Stejně jsem si to zopakovala).
A dalších pár dní se skoro stydím. A někdy možná i přetvařuju, hraju si na slušňačku, na tělesnem nepoznamenanou intelektuálku, na mé druhé já, většinou utíplé a mlčenlivé pod tou vahou hříchu, kterou na něj denně nakládám.
Vydrží to někdy pár dní, někdy pár hodin. A pak si to téměř rozdám s kolegyní. Nebo s Princeznou. Nebo Královnou. S těma nikoli téměř.
Asiže pudy, ne?

Láska a sex. Nitro a glycerin. Rytířství a realita...

V románcích z červené knihovny, Harlekýnkách a Večerech pod lampou skrytých v babiččině knihovničce, v romatických komediích a seriálech o vztazích, tam všude se dozvídáme jednu věc - nejlepší sex je s tím, koho milujeme. Samozřejmě, tam se také počítá s tím, že on miluje nás láskou velkou a nehynoucí, že si nás pln ochoty ihned vezme, my mu povijeme jedno či dvě krásná robátka a budeme žít šťastně až do smrti, zamilovaní stále s toutéž intenzitou.

Jenže příroda je svině a zákony červené knihovny jsou jí ukradené. Ona má své vlastní. A ty praví, že když ženě nebo muži v sexuálně aktivním věku přeběhne přes cestu samec nebo samice, kteří za to stojí, tak nehledě na délku spokojeného vztahu začnou hormony pracovat. A skončí to buď potlačením pudů, nebo v posteli.

Tenhle článek ale nemá být o nevěře. (Ačkoliv, je to nevěra, když se to nezatlouká?)
Tenhle článek je o tom, jak skutečně vnímat realitu.
Protože červená knihovna ženy učí, že jakmile má muž v náručí tu svou, jedinou, osudovou, tak už se na žádnou ani nepodívá, protože ta jeho je přece dokonalá, ne? Chyba lávky.

Zeptejte se samy sebe, jestli ten, kterého milujete, kterého hladíte po vlasech, kterého vůni zbožňujete, jestli je opravdu ten typ, který vás vzrušuje tak, že vám na bradavkách přeskakují jiskřičky.
Většinou není. Není se přitom za co stydět. Ani když si v posteli představujete toho sexy souseda/kamaráda/šéfa. V trvalém vztahu sice jde o vzhled, ale mnohem víc tam hrají roli i jiné hodnoty. Neznamená to, že sex má být špatný, chraň Bůh, sex bývá skvělý, pokud si to oba umí užít. Jenže skoro každý má svůj typ lidí, kteří v něm vzbuzují neovladatelné vášně, a jen v mizivém procentu je to ten, koho si nakonec vezmou a mají s ním děti.

Abych byla dokonalá pro mého drahého, kupříkladu, musela bych shodit dvacet kilo a vynalézt elixír mládí, aby mi bylo neustále -náct. Zbožňuje totiž anorektické teenagerky s jedničkami. Já se svým zadkem, stehny a trojkami do téhle kategorie zrovna nespadám. Ale přesto mě má rád, i když se to může zdát zvláštní.

Já zase pociťuju návaly horka při pohledu na svalnaté paže a mohutný hrudník. Klidně ať má chlap trošku bříško, je to sakra sexy. A ať je mu ideálně nad třicet, spíš ke čtyřicítce. Z takových chlapů učůrávám blahem. A že má můj drahý šedesát kilo i s postelí a je jen o rok starší? No a? Miluju ho i tak.

To je on, můj vyvolený, Captain Hammer, Captain Mal Reynolds, Rick Castle aka Nathan Fillion (ten vlevo, pochopitelně). Obrázek jsem převzala z facebookovských stránek muzikálu Dr. Horrible's Sing-Along Blog

Ale kdyby mi přes cestu přeběhl kupříkladu takový Nathan Fillion, znásilním ho přímo na ulici. A ještě si to budu natáčet.