Čím víc mám zkušeností, tím víc jsem přesvědčená, že ne. Vždycky jsem si rozuměla s chlapama. Mužská logika je pro mě ve spoustě věcech pochopitelnější, než ta ženská. Na druhou stranu, je další hromada věcí, kterou na chlapech nepochopím, ale s tím se holt budu muset smířit. Protože změnit se to očividně nedá. Abych zůstala u té stěžejní otázky, trošku ji rozvedu.
Existuje dlouhodobější přátelství mezi mužem a ženou (přičemž je nejméně jeden z této dvojice sexuálně zaměřený na druhé pohlaví), aniž by se to v nějakém okamžiku posralo, a alespoň jeden z pozorovaného páru nezačal k druhému objektu cítit něco víc?
Co myslíte vy? Já jsem na to ještě tak nějak nenarazila. Uvedu jeden příklad za všechny. A tím za všechny myslím to, že tenhle scénář je v mém případě až trapně ohraný.
Seznámím se na nějaké akci s někým, kdo bydlí daleko. Dost daleko na to, abychom se nemohli setkávat častěji, než jednou za rok. A ten člověk je mi sympatický, rozumíme si, hodně toho prokecáme. Po akci následuje mailování, příp. jiný typ korespondence, která se zničehonic přehoupne do milostného dopisu, nebo vyznání.
Proč?
To to nemohlo zůstat u diskuze o zabíjačce, hudbě a české larpové scéně? Mně to takhle do prdele vyhovovalo. Já vím, že to bude znít trapně, naivně až romanticky, ale momentálně jsem ve svém vztahu tak nějak šťastná. A všichni kolem mně to tak nějak vidí. Takže moc dobře ví, že se mi do toho nemají srát. Vždycky se ale objeví nějaký trubec, který mě začne obletovat. Nebo ještě hůře, uvědomuje si, že to nemá cenu, ale má hroznou potřebu mě informovat o tom, že mě má rád. Když už k tomu dojde, prosím neříkejte mi to. Já pak mám špatný pocit z toho, že musím někomu říct "chci s Tebou být jenom kamarádka". A vy mě pak nenávidíte, protože tohle je ta nejhorší věc, kterou může ženská muži říct. Teda alespoň podle mého posledního drobného průzkumu.
Mužské čtenářstvo by mi mohlo zkusit poradit. Tedy mně a dalším děvčatům. Co dělat se zamilovaným chlapem, když ho nechci?
A nechci slyšet (nebo číst), že jediným lékem je nebavit se s muži. To mě nebaví.
Normálních holek je totiž málo.
Koukni se na Když Harry potkal Sally, pokud tě zajímá tahle otázka :)
OdpovědětVymazatAle teď vážně - já mám kamaráda, u kterého se to nikdy, nikdy, nikdy nezvrhne ani z jedné strany. A na to bych přísahala. Je to Stain. Já v něm prostě vidím bráchu a on ve mně ségru a tím to hasne. Takže za mně - ano, přátelství mezi mužem a ženou existovat může. I když jsou to výjimky.
jak už řekla Pammahone, jde to jen v případě kdy mezi dvěma není ani kapička přitažlivosti. jinak je to vratké. jsem nekonečně vděčná za to, že jednoho takového kamaráda mám. je to poklad :)
OdpovědětVymazatPřátelství mezi mužem a ženou může existovat. Ale vyžaduje to dokonalou rovnováhu sil - není to vždycky jen o tom, že chyba je na chlapovi, že vždycky se snaží tu ženskou dostat do postele. Může se stát, že chlap chce mít dobrý kamarádský vztah s holkou, s níž si skvěle rozumí, mají společné zájmy a tak, ale přitom cítí, že na partnerský vztah to není. Z počátku se necítí dostatečně sebevědomý na to, aby tu holku sbalil a po čase už se znají příliš dlouho, než aby se o to pokoušel a zjistí, že mu vlastně vztah v té podobě, v jaké je, vyhovuje.
OdpovědětVymazatAle co když si ta holka najde přítele a upne se na něj... holky mají větší tendenci kvůli svému partnerovi zahodit vše, co pro ně doposud bylo důležité. Proto v manželství většinou ženy ztrácí kontakt se svými někdejšími kamarády, zatímco chlap stále dvakrát, třikrát týdně chodí se svými kámoši do hospody. Ale zpátky k problému: dobrý kamarádský vztah je vztah udržovaný. Když náš muž přes půl roku tu svoji kamarádku nevidí, nemůže se na ni dozvonit, nemůžou spolu nikam vyjít, protože žena je vázána povinnostmi vzhledem ke svému partnerovi, pak tedy přátelství končí.
Nevím, jaká je tedy rada pro to, aby přátelství mezi mužem a ženou fungovalo. Že by jedině tak, že by se žádný z nich neseznamoval? To asi těžko... tak potom nevím.