No ale to se přece nedělá!

Svazováni(y?) nesmyslnými pravidly, která mají určovat to, co je správné. Neřídit se jimi hned nemusí znamenat, že jste úplnej hipík nebo punkáč. Budiž jsem toho důkazem. Vyděděna ze slušné společnosti? Možná. Mami, nečti to.

Nenosím spodní prádlo. Ani pravidelně. Co by si o tobě pomysleli, kdyby tě vezla záchranka a ty bys neměla sladěný kalhotky s podprsenkou? Ale no tak. Kdyby se v polyesterových gaťkách denně neorosilo tolik slečinek, zaměstnanci značky Canesten by neměli práci. (Omlouvám se svému gynekologovi, že tak fejkuju a před ním si ty kalhotky cudně sundám, jinak by mě hnal svinským krokem k urologovi, že si v mínus deseti štráduju pod sukýnkou jen tak halabala.)

Nejsem žena, manželka a matka. A velmi pravděpodobně jí nebudu. Představa, že nebudu v práci scrollovat 9gagem, dívat se na southpark a hrát videohry, ale počítat dny do ovulace, kypět hormony, nakupovat výbavičku a nedejbože nechat sát prsa někoho v mé genetické linii mě děsí a děsit nepřestává, ať si vedle mě biologické hodiny odbíjí třeba pět minut po dvanácté.

I přesto, nejsem kráva a nebudu se vymlouvat, že neumím vařit. Polotovary ani prase nežere a domácí polívka často nezabere o moc víc času a umu než ta vysypaná ze sáčku, obohacená glutamanem. Že se můžou gastronomické choutky stát jemným donucovacím prostředkem i zdrojem obživy snad v pohlreichovské době netřeba dodávat. Chlap, který si neumí uvařit je ajťák, a ženská, která si neumí uvařit je prostě kráva. A navíc je čeká rakovina tlustého střeva nebo tak.

Nadávám, piju a fetuju. Co bych to byla za bohéma a psavce, kdybych to nedělala. Tenhle svět je jeden velkej stres, a protože mě pán Ježíš na kříži ani chechtající se Buddha neukonejšili, občas se potřebuju vyřvat jako skladník poránu, občas si potřebuju smíchat mozkomíšní mok s vodkou a když nemůžu spát, bolí mě hlava, nebo nevím, coby v OBI, šňupu lexaurin, zapíjím ibalgin 800 šampaňským a většinu mezi tím taky. Jsem svobodný, studující, pracující a trpící občan tohohle státu a znám pořizovací ceny i spotřební daně.

Nejsem promiskuitní a nepředstírám orgasmy. Zpovědi z Bravíčka mě nechávaly chladnou, takže jsem se v mládí nehnala za ničím, krom vlastního potěšení, a i když se to nezdá, moji exmilenci by se dali na prstech jedné ruky spočítat. S milenkami už je to na malou násobilku.. Žádná z mých cest nebyla lemována jednonočními vztahy ani anonymními muchly v uličkách; i přesto nikoho nesoudím a jsem otevřena všemožným debatám a inovacím. Když milenec stojí za prd, tak mu to řeknu a pustím si porno.

A to je stejně asi jen třetina všech těch odporných nectností, kterými se netajím a do budoucna tajit nebudu. Možná by někdy neškodilo trochu té globální upřímnosti i od vás, moji milí..