Brněnské ulice se mění ve stoky plné prosolené břečky (solení!!!) a rozumné ženy všeho věku panikaří. Říkám rozumné, protože jen ty ví, že do zimy je potřeba vybírat boty uvážlivě, pečlivě a podle jejich skutečných vlastností, nikoli jen podle vzhledu.
Což je v české kotlině téměř nemožný úkol.
Své o tom ví Královna biče, která svůj nemožný úkol dotáhla do zdárného konce. Zatímco ona má (podle výrobců bot) tlustá lýtka, zato však konfekční velikost chodidla, já se svou nohou velikosti 40-41 (podle příčetnosti výrobce bot) a širokým nártem mám naopak možná lýtka jak takž normální, ale boty prostě ani nenatáhnu.
Navíc moji zimnobotovou anabázi určoval ještě jeden podstatný faktor - peníze. Ale ne takovým stylem, jakože potřebuju zimní boty tak do dvou tisíc. Já jsem sháněla zimní boty tak do dvou stovek. (Jelikož měsíčně dáme jen za žrádlo pro kočky cca osm stovek a jsou daleko potřebnější věci, než zimní boty. Vždyť máš trekovky, tak na co další boty, nee?)
Ano. Jenže přestože je v trekovkách teplo, k mému běžnému oblečení se prostě nehodí (kdyby byly černé, taky by to bylo jiné, ale jsou špinavě šedé). Svoje milované kožené glády jsem si na podzim úspěšně zničila, zamáčkla jsem tedy slzu, přepočítala stav peněženky a účtu a dala si kolečko po brněnských sekáčích.
Obešla jsem úplně všechny v centru a taky některé v okrajovějších částech města. všechny boty byly velikosti 37-38. Pokud byly větší, tak buď
A) s jehlovým podpatkem a papírovou podrážkou
B)hnusně hnědé
C)hnusné
D) všechno dohromady
Zkusila jsem Aukro. Bezvýsledně. Všechno, co jsem napsala o sekáčích, platilo bezvýhradně i pro něj.
Byla jsem zdrcená. Dokonce natolik, že se můj drahý rozhodl, že si mám jít koupit boty do normálního obchodu, že si kvůli tomu odpustí další díl kola. Jenže to by k němu bylo nefér, navíc v normálním obchodě se boty podle mého gusta stejně sehnat nedají. Viz článek Královny, viz diskuze na stránkách Módního pekla.
A pak se stal zázrak. Na Aukru jsem narazila na boty, které splňovaly prakticky všechno. Jednačtyřicítky, černé, polovysoké, zateplené, bez podpatku, zato na pořádné platformě, šněrovací, s přezkami po stranách. Nebyly kožené, ale kdo by si stěžoval, za čtyřiadevadesát korun?
Přišly za mnou domů včera. Poprvé, co bydlím v to bytě, opravdu až domů, poprvé v životě se pošťák obtěžoval dobouchat až k nám (nefachá nám zvonek).
Jsou trochu hranatější, než by se mi líbilo, kdyby si mohla boty vybírat za normálních podmínek, a podrážka by mohla být hrubší, aby méně klouzala. Ale mám zimní boty. Hallelujah.
Žádné komentáře:
Okomentovat