Zmrtvýchvstání, aneb Ježíš by se ode mě mohl učit

Jsem se tedy rozhodla, že se sebou něco udělám a vrátím se ke své odložené, ale nezapomenuté lásce - blogu.

Chtěla jsem se podělit o to, jak jsem byla zasnoubena, jak se budu vdávat a vůbec. A koukám, že mě Pammahone předběhla. Nevadí.



Stejně Vám to řeknu. Budu se vdávat! Asi.

Proč to "asi"?

oddávající - checked
fotografka - checked
návrhář prstýnků - checked
zlatník - checked
kuchař - checked
švadlenka - checked


Tak co mi chybí? Jo...peníze. Ty teda nemáme a na svatbu si půjčovat nechcem. Asi se z toho vyvine drama na pokračování. Každopádně, jako správná ženuška chci vypadat na svatbě úža, aby byl manža nadšený. Takže co? Takže hubnu. A to bude teprve Ordinace v růžové ohradě jako prase. Slibuju, že si budete nervy kousat nehty, nebo aspoň minimálně rvát vlasy po pramenech.

A proč tak trapné téma? Protože vážím 75 kilo. A chtěla bych tak 60. Ale i těch deset dolů by mi stačilo. Ale hovno, klidně pět, jenom ať se odporoučí ta pneumatika. A ty stehna a ta brada. A taky mě sere ta hromada oblečení, které prostě nezapnu, nebo v něm vypadám jako trubička se šlehačkou.

Nebudu držet hladovku. Nezačnu ze sebe vyplivovat duši někde na spinningu nebo "zumbině". Koupím si plavky, pro začátek. Nějaké, které budou vhodné k mému nynějšímu já a ne k mému já před dvěma lety, které mělo o 15 kilo méně.

A abyste to měli s obrázky a pochopili tak tady to máte:

Druhý rok studia v Brně (mykoexkurze, 60kg)

Nyní (zásnubní fotka, 75kg)