Just too hot to handle?

Po všech životních eskapádách se dobrý holub vrací s otázkou, kde to začalo a kde to skončí. Prapůvodní koncepce bitchbooku byla o sexu, vztazích, botách a pivu a ani po dlouhé odmlce to nebude jinak.

Rozchody jsou hnusné. Pokud nepočítám ten s Kubou Vitešníkem, tak bolely všechny (a přesto tě mám ráda, Kubo). Zatímco před lety mi bylo stále ještě nadějných -náct a rádiové hity mě to bezhlavě nutily zkoušet znovu, teď je mi přes dvacet a vzhledem k tomu, co jsem večeřela, se otevřeně obávám bridgetjonesovského konce. Nemusím snad dodávat, že Hugh Grant byl je a bude sexsymbol foreva a že v mé dnešní večeři hrála roli majonéza.

Přitom mě nedávno zaskočila otázka mého psychokouče, zda nebude problém v tom, že jsem 'pro něj' (ukazoval prstem konkrétně) příliš dobrá. Nevěděla jsem, jestli se mám dusit kyselým smíchem, pláčem, zděšením nebo alergickou reakcí. Já a moc dobrá? Tovížejo.

I stane se, že někoho potkáte a zrovna ovulujete, a protože vám zrovna netečou rozmazané oční linky po napuchlém obličeji, ujmete se flirtu a jste béyoncovatá bohyně světa. Najednou to 'moc dobrá' dává smysl, že? Minimálně 'dost dobrá'. A chlapec utvrzuje: jsi fakt hrubá. Skvěle vaříš, máš pořad v rádiu, studuješ, děláš DJku, recenzuješ počítačový hry a vůbec, a navíc jsi hrozně sexy! Až na to, že má holku, se kterou se rozejde, až je to všem jedno.

Momentálně jsem ve stavu, kdy bych se psychokoučovi vysmála, ne-li vychrstla jeho věčně poloplnou sklenici (kyseliny) do ksichtu za takový jalový řeči. Nebudu to protahnovat, ve zkratce jsem zhrzená, ubrečená, ponížená (vy znalí pokračujte a vhodně doplňte). Díky eskapádě s neodstátnicováním na první pokus, kvůli kterému jsem přišla už o tak chatrnou důvěru rodičů, jsem v bytě sama s morčetem a děsí mě, že mám svůj nazelenalý obličej ukazovat mezi lidmi, kde stejně žádný princ (nebo aspoň Mario) nečeká. Však považte, na opeře nepotkám jinochy mladší 60 let (a to je studentské vstupné pořád levnější než to důchodcovské) a v práci stojím nahá modelem zahradním architektům, kde je krom dvou třetin stydlivých dívčin třetina stydlivých chlapců. Ale kecám, je tam jeden a ten mě kreslí rád, pouští mě do dveří a moc hezky se usmívá - akorát mi místo obličeje jízlivě kreslí rozesmátou pusu a dva křížky coby oči. A stejně, pořád jsem tam nahá a zmatená!

A do toho všeho jsem se dozvěděla, že je jedno, jak moc se snažím vymakat tagliatelle s pečenými rajčaty, česnekem a lístky bazalky, protože trávicí ústrojí informatika se spokojí s rohlíkem se sýrem z mikrovlnky zakápnutý kečupem a stejně nepozná rozdíl. A to jsem se naučila mocniny dvojky zpaměti až po 2^10.Nechci ani vědět, co holky řeknou na páteční party na kanapky s creme fraiche, kaviárem a mátou, protože já nemůžu jíst ani rohlíky, ani kečup.

Pro dnešek si zalezu do postele alespoň s morčetem a za majonézu se ztrestám pilates ještě před snídaní - i když nemám k zoufalosti Bridget Jonesové daleko, pořád nejsem oplácaná, nekouřím a nesmím pít. Ale s Hughem Grantem bych se vyspala taky. Amen.