Polívka na depresi

Ne, neumřely jsme. I když chvílemi to vypadalo trochu pochybně. Mezi nás a blog se vmísily problémy partnerské, rodinné, finanční, zdravotní, profesní i školní. Mám pocit, že kdybych začala prodávat depresi na váhu, vydělala bych si do léta docela slušný balík. Myslíte, že lidé mají svou depresi a nemusí kupovat cizí? Chm, to je vidět, že neznáte moje zboží. Pani, kupte si. Je šťavnatá, čerstvá, právě vytažená z pece, jen zabalit a odnést domů, ať se picnu... myslím, že bych ji prodala i Kolíkovi.

Podívala jsem se na sebe tuhle do zrcadla a zděsila se. Nohy jako oteklé tvarohové sloupy, strije na stehnech, celulitida na zadku, břicho jako v pátém měsíci těhotenství, krocaní lalok pod krkem, vousy nad horním rtem a profil, jak když kapra hodíte vší silou proti zdi, takže mu zploštíte hlavu.

Zdravý rozum mi říká, že většinu toho si jen namlouvám a nevypadám o nic hůř než 99 procent lidí, které potkávám na ulicích, včetně prosím všemohoucích módních blogerek (neb i ony mají nadváhu, břicho, tlustá stehna, případně naopak podváhu, takže by jim na žebra mohla hrát Moravanka Ach synku synku a nemusela by se tahat s cimbálem). Zdravý rozum velí, abych přestala fňukat a jala se něco dělat, pokud teda nejsem ksakru spokojená se svým vzhledem.

Dietu držet odmítám, ale rozhodla jsem se začít jíst zdravěji. Menší dávky, častěji a procpat do jídla i něco zeleného. Co si budem nalhávat, bylo to fiasko. Nejsem ten typ, co bude chroupat zrní. Dnes v osm hodin ráno jsem snídala kapustnicu ze včerejška, která se krásně uležela a poslala mě aspoň na chvíli do kulinářského nebe.Však co. Ženská bez břucha je jak hrnec bez ucha a ženská bez prdele jak týden bez neděle, no ne? Tak se s vámi podělím i o recept. Je můj vlastní, Slováci tam dávají vepřové koleno, ale nějaká ta modifikace čas od času neuškodí. Enjoy.

Kapustnica, jak ji dělám já (když se mi chce)
Do vekého hrnce dejte opláchnutý kus předího hovězího s kostí, zalijte studenou vodou, přihoďte bobkový list a pár kuliček nového koření a dejte vařit.
Zhruba po hodině seberte pěnu, přidejte na asi cenimetrová kolečka nakrájenou klobásu (já použila Dunajskou, hodí se ale jakákoli tvrdá, měkké klobásy nejsou ono) a překrájené kysané zelí. Překrájené proto, že vám pak při jídle nebudou ze lžíce až do talíře vést kilometrové zelné cancoury.
Přidejte mletou červenou papriku pro pěknou barvu.
Provařte asi patnáct minut, vyndejte maso, oberte ho od kosti a nakrájejte na kousky. Vhoďte zpět do polévky a přidejte několik na kostičky nakrájených oloupaných brambor.
Osolte a vařte, dokud nebudou brambory měkké.
Teď můžete, ale nemusíte, zahustit polévku jíškou z tuku a hladké mouky.

Nejlepší je až druhý den po odležení. Pokud vám ovšem do té doby vydrží. Garantuju vám, že dát si dvě misky, k tomu dobrý čerstvý chleba a otevřít si pivo, to je nejlepší lék na depresi, jaký jsem v poslední době vynalezla.

Jen pro silné povahy

Už jsem tu jednom o tomto tématu psala, ale nedá mi to a zmíním ho znova.
Začala jsem sledovat seriál Glee (ne, to ještě není ono). Názory lidí na tohle dílko se dají celkem snadno rozdělit - buď ho milují, nebo nenávidí. Ta druhá skupina ho přirovnává k High school musical; to nedokážu posoudit, neb HSM jsem chválabohu neviděla. Neříkám, že Glee není kýčovité až na půdu, že tam nejsou takové scénáristické lapsy, jako by scénář někdo psal ze spaní a vrství se tam klišé na klišé... zároveň ale má něco, co vás chytne a donutí se nad kiksy a klišé shovívavě usmívat a u scén, které opravdu stojí zato, řvát smíchy, brečet nebo prostě jen řvát. Hudebně je to z větší části popík, který mě nenadchne, ale většinou ani neurazí (VĚTŠINOU), sem tam mě dokonce chytne, ač bych si to do té doby příčetná nikdy nepustila.
Co ale má Glee především? Úžasnou Sue, odzbrojující Brittany, nevěřitelně sexy mrchu Santanu a hlavně...
HLAVNĚ!
Homosexuály Kurta, Blaina a Dava Karofskyho. (ugh, to skloňování vypadá děsně)
A tím se obloukem dostáváme k tématu, o kterém jsem chtěla mluvit původně.
Asi nejsem úplně "normální", ale když jsem viděla tohle...

... tak jsem prostě tekla, s prominutím. Pro nezsvěcené... Kurt je kvůli své orientaci neustále terčem šikany od fotbalisty Karofskyho. Jednou to nevydrží, postaví se mu (myslím tím Kurt Karofskymu) a výsledek vidíte výše. Karofsky je gay, který se s tím nedokáže smířit, je očividně do Kurta zamilovaný, ale na střední škole v Americe nemůže hráč amerického fotbalu přijít mezi děcka a prohlásit: "Tak jsem gay a miluju Kurta, který je místní loser, nosí blejzry od Marca Jacobse a zpívá ženské party, není to kchůl?"
Okamžitě po líbací scéně vyskočil Karofskyho sex-appeal na mém osobním žebříčku do nebeských výšek. Nemůžu za to, prostě mě tělesný kontakt gayů vzrušuje. Fakt hodně.
Zřejmě jsem opačný extrém, mnohem víc je totiž lidí, kterým je z podobných scén na zvracení. Okamžitě po odvysílání tohoto dílu se zvedla vlna diskuzí, a mezi názory, které tam zaznívaly nejhlasitěji, byly právě ty typu: "Fuj, to bylo nechutný", "Málem jsem se z toho poblil", případně "Nemám nic proti homosexuálům, když si tělesný kontakt odbývají v soukromí".
A to mi připadá dost smutné. Jenže zřejmě ještě nejsme tak daleko, aby lidé homosexualitu vnímali jako normální věc. Mí vlastní rodiče jsou přesvědčeni, že homosexualita je nemoc a nedovedu si představit, jak by reagovali, kdyby zjistili že jsem bisexuální.
Všechno na tomhle světě je o toleranci. Nejsem svatá, mám hodně chyb a některé z nich dost zásadní, ale myslím si a doufám, že netolerantnost k nim nepatří. Bylo by fajn, kdyby to tak měli i ostatní.

A abych to trochu odlehčila... tohle je Kurtova druhá pusa, při které jsem se roztékala blahem úplně stejně jako při té první.

Tentokrát se slaďouškem Blainem z konkurenční školy. Přiznám se, že se nemůžu dočkat nadcházejícího dílu, kde si Blaine s Karofskym budou zřejmě vyřizovat účty ohledne Kurta. Uaaaaaaaaaaaaaaach.

Mingle? To je ale debilní slovo

Čím dál častěji mě fascinuje, jak se objevují nové trendy ve všech možných odvětvích běžného života. vemte si takové vztahy, nebo módu. Zrovna jsem se v tomhle článku dočetla, že existuje něco jako mingle. Zní vám to taky tak blbě?

Z nějakého důvodu potřebujeme pro všechno najít to správné pojmenování. Bývalý je ex, já jsem flexi, sestra je single, sexy paní s dětmi je milfa apod. A co že je to úžasné mingle. Výraz pro člověka, který má vztah, ale se svým partnerem nebydlí. Vztahem je tady myšleno něco trvalého, žádné "jsme spolu dva týdny, já tě miluju!".

Ale opravdu pro to potřebujeme konkrétní pojmenování? Tenhle fenomén mi přijde zajímavý - pro všechno budu mít jméno. Asi je spojený s jednou z nejpřirozenějších lidský sociálních potřeb: být někde zařazen, mít svojí škatulku. Možná ale opačně - dokázat všechny zařadit a dát jim jejich škatulku. Takhle je to totiž mnohem jednodušší.
Máš černý šaty s krajkou - jsi goth!
Jsi svobodný třictáník - jsi single!
Máš patku - jsi ýmo!
Spíš s mladšími chlapci - jsi puma!

Tahle honba za jménem je ale někdy tak trochu debilní, asi jako slovo mingle.