Vždyť ti nikdo nic neudělal

Myslela jsem, že to přes noc a den vyšumí, ale nevyšumělo.
Mám několik šovinistických kamarádů. Původně jsou to kamarádi mého muže, ale po tolika společných letech je počítám k těm svým. Respektive k našim společným, kterých je možná až příliš.
Čas od času to prostě nevydržím a vypěním. Naposledy včera večer. Když vám někdo v podstatě řekne, že ženská se nehodí ani k plotně, protože ženské neumí vařit, a vlastně se nehodí ani k jiným věcem, nedejbože aby se někdy pokusila zavelet chlapovi, rozhodně vám to na sebevědomí nepřidá. Obzvlášť ve chvíli, kdy jste jediná ženská mezi samými chlapy a nikdo z nich se vás slovem nezastane.
Zkoušela jsem debatovat, ale bylo to k ničemu. Co pak můžete dělat?
Když se zvednete a odejdete, okamžitě se stanete terčem posměchu a vtipů, jak ženské nedokáží snášet pravdu, jak se urážíte a podobně.
Když zůstanete a budete se tvářit nepříjemně, co chvíli na sebe pánové začnou významně pokukovat a dělat si srandu z vašeho muže, že to teď bude mít doma těžký.
Když zůstanete, spolykáte svou hrdost a budete se tvářit, jako že se vlastně nic nestalo, zdánlivě bude všechno v pohodě. Jenže trhat na kusy sebeúctu, kterou jsem pečlivě budovala vlákénko po vlákénku v posledních pěti letech, to zatím ještě nedokážu bez následků.

A pak se vás na cestě domů muž zeptá: "Co se děje, proč jsi nasraná? Vždyť ti nikdo nic neudělal..."