Některé věci mě nepřestanou udivovat.
Byla jsem dnes na pracovní schůzce v hotelu. Poučena, že schůzku s panem P. mám přesně v sedm hodin večer a že mám jít do pátého patra, překročila jsem práh, došla k recepci a slušně a nahlas pozdravila, neb jsem se chtěla nejdřív zeptat, jestli se náhodou neskrývá v přízemí, ať nemusím zbytečně nahoru.
Hlava recepční se otočila pomalu a s přesně vypočítaným efektem, aby každého příchozího zmrazila na místě a zarazila po kotníky do koberce. Nepromluvila. Tudíž jsem se toho ujala já. "Prosím vás, mám tu schůzku s panem P."
Hlasem, který při stvoření světa rozbíjel kontinenty, odvětila: "Nikoho takovýho neznám."
Řkouc, že mi řekli, že mám jít do pátého patra, jsem zvedala poslední zbytky štítu své slušnosti. "No tak to děte do pátýho," svraštila obočí a já se divila, že mi ještě nedoutná halenka.
Naštěstí se jako rytíř v lesklé zbroji pan P. právě vynořil zpoza sloupu (byl dole!), potřásl mi rukou a odvedl mě nahoru.
To jsem nevěděla, že hotel Best Western A-Austerlitz v Brně zaměstnává jako recepční kuchařku ze školní jídelny, která si tam kroutí druhou šichtu. A já si vždycky myslela, že recepční je vizitka podniku.
No, možná je.
Žádné komentáře:
Okomentovat