Jen stručně

Mám nejúžasnějšího muže na světě. Diagnostikoval mi botoholismus dřív, než jsem si ho sama přiznala, a smířil se s tím dřív, než jsem stačila říct: Neopouštějměkvůlibotám! Prošla jsem si klasickým pětifázovým utrpením:
Popírání (to, že jsem si koupila další boty, přece neznamená, že jich mám moc. Celý život jsem nosila jen sandály v létě a glády v zimě, tak si musím trošku rozšířit botník, ne?)
Hněv (JÁ že mám hodně bot? Pch! Měl bys vidět jiné holky! A btw, ty zase máš tisíce kravin ke kolu a tak)
Smlouvání (koupím si jen tyhle jedny, ano? Stojí jen stovku a jsou kožené, budou se mi hodit na léto, uvidíš)
Deprese (ach bože, jsem tak hrozná, kupuju si tolik bot, i když bych ty peníze mohla dát za něco užitečnějšího, musíš mě nenávidět)
Smíření (dobře, přiznávám to. Stala se ze mně botoholička. Jsem ochotná s tím žít)
Budiž mi omluvou, že se mi daří kupovat krásné botky v sekáčích a tak rodinný rozpočet neruinuju tak, jak bych mohla, kdybych chodila do normálních obchodů.
A dneska mi muž vyznal lásku, aniž by něco řekl. Šel a postavil mi botník. Ale ne jen tak ledajaký. Postavil mi botník na třicet párů bot. S šesti policemi různých výšek, aby nízké boty nedostaly agorafobii a dvanácticentimetrové jehly klaustrofobii.
A pak mi řekl, že až budeme mít dům, udělá mi vestavěnou skříň na boty po celé výšce zdi.
A ač se mi to z celé duše příčí a kroutím se u toho jako žížala cvrnknutá na rozpálenou plotnu, pochopila jsem, jak se cítila Carrie, když poprvé otevřela dveře do své šatny v novém bytě.

Edit: obrazová příloha (abyste neremcali)

Nejoblíbenější. Vyzkoušené na rozlučce s kolegy, koupené, aniž bych je měla barevně k čemu nosit. Ale jsou tak individuální, že je vlastně k ničemu nosit nepotřebuju. To k nim nosím všechno ostatní.

To je on, předrahý. Zatím je v něm spousta místa, takže si můžu dovolit odsunout chlapovy boty až dolů (kde se krčí i moje věrné trekovky) a dopřát botkám v horních policích spoustu pohodlí. Až se k nim nastěhujou další, budou se muset trpně seřadit bok po boku a neplýtvat tak vzácným místem.

Druhé nejoblíbenější. Vyzkoušené na dvou politických plesech, jednou na tyči, ve všech případech k nejvyšší spokojenosti. Pornoboty, jak se patří. Už se těším na léto.