Tak co, už jste si to přiznaly? Přetvařujete se, no a co.
Jeden dávný kamarád (čti přítel) mi řekl, že prý mu náš bičbůk připadá, jako bychom se snažily svět přesvědčit o tom, že jsou všichni kurvy a jenom my si to umíme přiznat. Po chvíli přemýšlení jsem musela uznat, že má pravdu. Nejdřív mě to urazilo, ale co bych se přetvařovala, je to tak.
Ne vážně, samozřejmě že jsou děvčata, která jsou slušná. Znám i pár takových. Ale taky znám spoustu takových, které myslí na sex, vypadají sexy a spoustu si toho o něm potají čtou. Koukají na porno, masturbují. Ale nikdy by se k tomu proboha nepřiznaly. O něčem podobném jsem tu už ale psala. Takže se na to vykašlem, protože o téhle přetvářce dneska mluvit nechci. Dneska si dáme elaborát o dospělých lidech. Ne o těch, kterým už bylo osmnáct, nýbrž o těch, kterým je 60 už někdy kolem prvních chloupků v rozkroku.
Určitě je taky znáte. Vstoupíte do místnosti plné lidí, pozdravíte je něčím jako; "zdar děcka" a oni se urazí. Protože přece nejsou děcka.
Nebo se přiznáte, že máte rádi nějakou pohádku. Ale oni se přece na pohádky nedívají.
Začnete se v obchodě hlasitě rozplývat nad obrázky Soptíka, nebo třeba Gumídků? Pch!
Uslyší Mr.Dospělý infantilní oslovení, které používáte pro svého muže? Nepřeju vám vidět ten ksicht.
Po přímém setkání s velmi dospělými lidmi se nad sebou vždycky tak nějak zamyslím. Jsou oni normálně dospělí? Nebo jsem já opravdu infantilní?
Asi záleží na každém, jak to bere. Ale já sama pro sebe si lidi rozděluju do dvou kategorií.
Ti co se berou smrtelně vážně a ti, co ani ne.
Do megadospělých lidí patří totiž i ti, co v trolejáku čtou zásadně Nietzscheho, mluví o svém surrealisticko-dadaistickém období a diskutují o filmech od Bergmanna (takzvaná Béčka). Doma se pak s chutí kouknou na některý ze seriálů z dílny TV Hovna.
Venku to jsou ale intelektuálové (snad poprvé od Sametové revoluce je tohle slovo zase nadávka) a lidi příliš dospělí na to, aby se chovali jen trochu dětinsky.
Jste intelektuálky, nebo snad lolitky?
Já vím, že je to dost jednoduchý pohled na věc. Ale co já s tím. Asi prostě nejsem dost velká na to, abych všechno psala tak jak se má.
Žádné komentáře:
Okomentovat