Není to ale tak vážné, jak to vypadá. Jde jen o začátek tohohle užbleptnutí. Občas mám totiž hlavu plnou tak, že mi myšlenky tryskají ušima a vytvářejí ve vzduchu prapodivné duhové obrazce, buší mi zevnitř do spánků a dožadují se volnosti - ale čím víc jich nechám jít, tím méně se mi jich potom podaří dostat na papír nebo obrazovku. A takhle se ztrácejí geniální nápady, milé děti.
Bohužel, dneska by milovníci esoterična (existuje vůbec takové slovo?) a citliví jedinci kolem mé hlavy nepatřili myšlenkovou auru pestrobarevnou, ale nudně, smutně a obscénně černou.
Táhne se za mnou už od soboty a nemůžu se jí zbavit. Má přitom jednoduchý základ. Připadám si strašlivě neatraktivní. Čas od času taková chvíle přijde na každou ženu a ta moje si mě vybrala právě teď.
Není lepšího data, než čtyři dny před vánoci. Ačkoli je neslavím a mám na ně většinou nepříliš dobré vzpomínky, přesto na mě třiadvacet let každoroční předvánoční kulturní masáže zanechalo stopy a mám takový neodbytný pocit, že cítit se takhle před vánoci se prostě nesluší.
A já se ptám, milé dámy a pánové, kdeže se skrývá odpověď na otázku, jak být atraktivní?
V těchhle botách snad?
V ultrakrátké sukni červeného santaoblečku pro Santovy pornocnice? V litru hanácké vodky?
Jsou ženské, které si připadají atraktivní oblečené do leoparda nebo růžové šlehačky. A čím víc skvrn, tím víc adidas.
Jsou ženské, které atraktivitu vidí v upnutých černých čatech s megavýstřihem a jehlách tak vysokých, že by s nimi Jack při šplhání na fazolový stonek ani nepotřeboval žebřík.
Jsou ženské, pro které atraktivita znamená volánkovou bílou halenku s etnovyšíváním a rozpuštěné dlouhé vlasy.
Já sama nevím. Ale asi mám stopu.
Začíná na vánočním večírku a větví se do dvou stran. Na jedné z cest jsou větvičky položené křížem přes sebe a říkají staré jasné zálesácké heslo - tudy nechoď.
Ta druhá má na sobě obrovskou šipku a vede na sobotní narozeninovou párty. Dala jsem se po ní a uvědomila si, že moje atraktivita zůstala za mnou. Má svou hlavu a rozhodla se jinak. A tak už asi vím, kde ji hledat. Jen si nejsem jistá, jestli za to vůbec stojí.
A co vy, baby? Taky si připadáte atraktivní jen mezi - v podstatě - cizími lidmi?
Dneska jsem přijela domů a asi po 5 minutách - ÚPLNĚ STEJNÝ POCIT! Musí to být něco tady v ovzduší. Stíny minulosti a dospívání, starých urážek ze základky, pocit, že si všichni kolem potají myslí své. Sladká anonymita nového prostředí, kde nikdo neví, že po mě ve čtvrté třídě pokřikovali "Body wonders! Body wonders!" a já vždycky vypínala televizi, když přišla tahle reklama :-D
OdpovědětVymazat