pondělí 21. března 2011

Mingle? To je ale debilní slovo

Čím dál častěji mě fascinuje, jak se objevují nové trendy ve všech možných odvětvích běžného života. vemte si takové vztahy, nebo módu. Zrovna jsem se v tomhle článku dočetla, že existuje něco jako mingle. Zní vám to taky tak blbě?

Z nějakého důvodu potřebujeme pro všechno najít to správné pojmenování. Bývalý je ex, já jsem flexi, sestra je single, sexy paní s dětmi je milfa apod. A co že je to úžasné mingle. Výraz pro člověka, který má vztah, ale se svým partnerem nebydlí. Vztahem je tady myšleno něco trvalého, žádné "jsme spolu dva týdny, já tě miluju!".

Ale opravdu pro to potřebujeme konkrétní pojmenování? Tenhle fenomén mi přijde zajímavý - pro všechno budu mít jméno. Asi je spojený s jednou z nejpřirozenějších lidský sociálních potřeb: být někde zařazen, mít svojí škatulku. Možná ale opačně - dokázat všechny zařadit a dát jim jejich škatulku. Takhle je to totiž mnohem jednodušší.
Máš černý šaty s krajkou - jsi goth!
Jsi svobodný třictáník - jsi single!
Máš patku - jsi ýmo!
Spíš s mladšími chlapci - jsi puma!

Tahle honba za jménem je ale někdy tak trochu debilní, asi jako slovo mingle.

čtvrtek 17. března 2011

Hypotéka kontra dítě: navěky žít v sklepním bytě?

Je to tak. Přemýšlím o tom už několik dní a nemůžu přijít na přijatelné řešení.

Chceme dům. Nejdřív ale vlastní byt, ten pak prodat a koupit dům. Jenže na byt si musíme vzít hypotéku. A tu můžeme dostat, jen když budeme mít oba trvalou práci, což teď už doufám bude. Jenže to taky znamená, že musíme pravidelně splácet.
A v tuhle chvíli vstupují do hry moje biologické hodiny. Tikají a tikají a připomínají, že teď sice dítě nechci, ale za pět let už budu mluvit jinak. A hodně nahlas.
Jenže nemůžu mít dítě a odejít na mateřskou. Kdo bude platit hypotéku? A i kdybych po roce frkla dítě do jeslí (což se mi hnusí), kdo mě znova zaměstná, když tu pořád budu mít malé děcko? Abych si udržela slušný plat, znamená to neohlížet se na čas a dělat klidně celý týden dvanáctky. To malému určitě jen prospěje...

A tak pokud chci dítě, musíme zůstat aspoň do jeho pěti let v našem malém hnusném bytě. Který je pro miminko fakt ideální...
Nebo počkat do čtyřiceti, kdy už bude hypotéka splacená a nám bude hej. Co na tom, že už po pětatřicátém roce pravděpodobnost, že děcko bude postižené, roste opravdu nepříjemně rychle. Navíc být čtyřicetiletá matka je v dalším profesním životě ještě lepší. po mateřské totiž budu s dítětem a navíc stará a hnusná. Kdo takovou zaměstná?
A tak mi zřejmě nezbude nic jiného, než adopce. Nebo život ve dvou, bez děcka.

Vím, že to není dvakrát veselé téma a že se vlastně na tenhle blog ani moc nehodí, ale je mi to jedno. Protože jde kurva o můj život.

úterý 15. března 2011

Tajemná třetí bitch

Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč tady vpodstatě píšeme jenom já a pammahone?
Není to proto, že by se Nintendokórová flákala. Je to proto, že bitchbook má svoji hlasovou verzi. No věřili byste tomu? Nintendokórová se stává slavnou. Její hlas za chvíli bude slavnější než její prsa. A za dva týdny uslyšíte i nás! Cha chá!

Bitchbook, nový pořad na rádiu R hraje každé dva týdny, každé úterý v 20:00. Tenhle článek píšu při poslechu prvního dílu a oblažuje mě sladký a přisprostlý hlas Nintendocore princess. Ou jé.

http://radior.cz/ - online streaming vpravo dole

A co že to je rádio R? Je to projekt Fakulty Sociálních Studií Masarykovy University v Brně. Studentské rádio, kde je nepřeberná škála pořadů a hudebních stylů. Pořad Bitchbook by se dal definovat jako prasárna. Prasárna provozovaná lidmi, kteří se neberou moc vážně. A očekávají to od ostatních.

Tohle je sprostá reklama č. 2 (hned po reklamě na Noir) a vůbec se za ni nestydím. Já a stud, to nejde moc k sobě. ;-)

pátek 4. března 2011

Ženorozumnění

Je to zvláštní. Pokaždé, když už si myslím, že vím jak na to, realita se projeví poněkud jinak.
Vždycky jsem sama sebe poněkud namyšleně považovala za někoho, kdo mužům rozumí trochu víc. Ve své mladické nerozvážnosti a naivitě jsem se ujišťovala v tom, že "já přece vím jak na ně".

Za těch pouhých pár let jsem opravdu přišla na pár zásadních mechanismů, podle kterých muži fungují. Ale taky jsem téměř vždycky došla k tomu, že se ty mechanismy nedají změnit. Buď se s tím ženská musí smířit, nebo má smůlu. Ale stejně, co si budeme namlouvat. Např. moc dobře vím, že náznaky nefungují. Tisíckrát si říkám, že začnu prezentovat svoje požadavky narovinu. Ale stejně mi moje přirozenost velí, se o ty náznaky pokusit. Proč? Myslím, že ve spoustě ženách je zakódovaná ta potřeba vědět, že muži chtějí to stejné. Mám chuť na sex. Nechci partnera nutit, tak mu to jenom naznačím, a když bude mít chuť, tak se chytne. Když ne, tak bude mít elegantní možnost z toho hezky vybruslit. Nefunguje to, ale stejně to budu pořád zkoušet. Protože tak už to prostě je.

úterý 1. března 2011

Sexy vs. seksi

Možná si říkáte, jaký je mezi tím rozdíl. Možná ten rozdíl znáte, jenom ho nedokážete definovat. Stačí se na někoho podívat a hned víte, jestli je ten chlap/ženská/kombinace obou přitažlivý, nebo laciný.

Na Módním pekle se objevila fotečka prapodivného saténového hadříku, který spadá právě do kategorie seksi. Seksi si taky můžete volně přeložit jako "kurví kroj" či obnažování na veřejnosti. Věřte mi, já obnažování poznám. Dva roky jsem se jím živila.