pondělí 2. ledna 2012

Happy last year

Ano, ještě žijeme. Všechny tři, a v našich životech se dějí věci.
Královna se bude vdávat (snad mi odpustí, že to tady prezentuju). Dostala zásnubní prstýnek pod stromeček a nabrečela si na halenku.
Princezna si udělala pořádek v životě a vyměnila chlapa. Konečně, chtělo by se říct.
Já?
Já nic. Pořád jsem citově rozháraná, plácám se ode zdi ke zdi a od extrému k extrému. Od podpatků ke gládám, od klukovského sestřihu k dlouhé blond paruce, od chlapa k chlapovi. Poprvé v životě chodím k psycholožce, ovšem nemám pocit, že by mi to jakkoli pomáhalo. nemám pocit, že jsem duševně méně v pořádku než jiní lidé, ale na druhou stranu, já velmi pravděpodobně znám hlavně duševně trochu narušené lidi, takže to není úplně objektivní dojem.

Ale o tom jsem mluvit/psát nechtěla. Je přede mnou poslední rok (mayští bohové se musejí neskutečně bavit) a já bych ho ráda prožila tak, jako by opravdu měl být poslední.
Chtěla bych se vdát. Jenže muž se ženit nebude. Nikdy.
Chtěla bych vyjet někam do ciziny. Do Dánska, do Francie. Jenže na to nebude čas ani peníze.
Chtěla bych začít znovu studovat. Jenže na to nemám sílu.
Chtěla bych tolik věcí. A tak musím začít jinak.
Takže:

Nechám si udělat nové tetování. Už tři roky se mě nedotkla jehla a začíná mi to strašně chybět.
Zhubnu. Zase. Životní styl už asi nezměním, ale lehce ho upravit by mi prospělo. A tentokrát to budu dělat kvůli sobě, ne kvůli muži. Kvůli němu už podobné věci dělat nebudu. Nikdy.
Pořídím si nějaké sytě barevné boty a kabelku. Zelenou, rudou, královsky modrou.
Nechám si dorůst vlasy. S tím už jsem začala, takže teď musím protrpět tu fázi, kdy vypadám jako špatně ostříhaný balvan porostlý mechem.
Vykašlu se na veškeré pracovní melouchy a budu se věnovat jen práci v redakci. Za těch pár tisíc mi ten stres nestojí.
Pořídím si nový korzet. A punčochy. A svedu muže tak, jak jsem to dělávala dřív.
A už nikdy, nikdy o sobě nebudu pochybovat tak, jak jsem o sobě pochybovala letos.
Nechci to prožívat znovu.

4 komentáře:

  1. Jaký má smysl střídat muže, miluješ-li jen jednoho??

    OdpovědětVymazat
  2. Jéžiš, vy žijete! No tak sláva!

    OdpovědětVymazat
  3. Ireth: Miluju jednoho, žiju s jedním, chci s ním i umřít, bude-li nám přáno. Ale přesto mám několik bokovek, s kterými se občas vídám (a můj muž o nich ví a jsou to i jeho kamarádi. Divné? Možná. Zvrácené? Podle normální společnosti zcela určitě. jedna z těch bokovek mi ovšem zamávala se životem víc, než jsem předpokládala). Smysl? Ten v tom nehledej, můj život je iracionální.
    Kdybych se narodila s hereckým nebo hudebním talentem a prorazila, plnila bych svými eskapádami bulvár.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak pokud to tvému příteli nevadí, koneckonců, proč do toho nejít. A ty bokovky jsou nezadané, nebo mají založený vztah na stejném principu, jako vy? Docela mne to zajímá, je to trochu odlišný pohled na věc. Nedá se říct, že bych jej odsuzovala, přece jen sama bych do toho možná šla, jen by byl problém, že opravdu nechci spát s někým, ke komu nic necítím. Vzhledem k tomu, co mi prováděl bývalý...co mne podváděl a dělal jako že je to v pořádku a když jsem podvedla já jej, najednou bylo něco špatně. Každopádně musíte být šťastní, když vám nehrozí řešení nevěry apod. což je záviděníhodné.

    OdpovědětVymazat