pátek 22. října 2010

Mars a Venuše - trochu otřepané klišé

Muži jsou z Marsu a ženy z planety Země. Ono je docela jedno odkud jsou, hlavní je, že si někdy úplně nerozumí. Každý se určitě dostal k informacím typu "rozdíly mezi mužem a ženou". Ať už byly vtipný nebo ne. Takových rozdílů je spousta a drtivá většina z nich je daná tím, že chlap a ženská prostě myslí jinak. Jinak vnímají věci. Muži a ženy prostě nejsou a proboha doufám, že nikdy ani nebudou stejní.

Viděla jsem teď v televizi nějaký rodinný sitcom, kde se odehrávala ukázková situace. Donutila jsem svého milého, aby dával pozor a já mu vysvětlila, o co tam jde.

Situace: V sobotu je pohřeb nějakého strýčka a zároveň finálový zápas v basketbalu, na který už jsou koupené lístky. Manželka samozřejmě počítá s tím, že celá rodina půjde na pohřeb. Manžel by se z toho nejraději vyvlíkl.
Argumenty ženy: je to sakra pohřeb!
Argument muže: finále už nikdy nebude v našem městě, a navíc mám koupené lístky!
Ž: /naštvaně/ Dělej si co chceš, jsi dospělý, já ti do toho kecat nebudu. (!!!)
M: /úlevně/ ok, jedu na zápas.
Ž: /naštvaná ještě víc/ to jsem si myslela, že máš víc empatie!
M: /doufajíc v brzké ukončení hádky/ tak já jedu na pohřeb, když to chceš!
Ž: Nechci aby jsi jel, protože chci já, ale aby si jel, protože to chceš ty!

Pro muže čtoucí tento blog mám překlad a jednu, dvě rady. První věta, u které jsem dala tři vykřičníky do závorky, musí být pro zástupce mužského pokolení matoucí. To totiž není dávání možnosti volby. To je úplně jasná výzva. Něco jako "ukaž, že jsi vyspělý a že sis uvědomil, jak je ten pohřeb důležitý". Bohužel, muž to pochopí jako "moje žena je skvělá a nechá mě ať se sám rozhodnu co dělat". Je to smutný příběh, protože muž téměř určitě odpoví tak, jak opravdu chce. A tím si zadělá na problémy. Protože odpoví úplně jinak, než si to představovala žena. Ale víte co, žena si za to skoro může sama. Protože očekává, že muž pochopí náznaky (o tom ale jindy, to je na samostatný epos).
A co říkáte na poslední větu? Ona to opravdu myslí vážně. Jako správná partnerka nechce muže do ničeho nutit, ale snaží se aby si sám uvědomil, jak je ten pohřeb důležitý. Aby tam opravdu sám chtěl jet. Aby pohřbu dal přednost před finálovým zápasem ve svém oblíbeném sportu.

Tak co, chcete slyšet řešení? Záleží na tom, jaký očekáváte výsledek.
Pokud chcete jet na zápas, zatvrďte se a jeďte. Nicméně počítejte s drsnou hádkou, nebo děsivě tichou domácností.
Pokud chcete aby byla žena spokojená, tvařte se, že jste zpytovali svědomí a uvědomili jste si důležitost pohřbu. Nebo se nepřetvařujte a zkuste si uvědomit, že je to pravda.
Pro jistotu se ještě vrátím k té výzvě, pokud se totiž dostanete do takové situace, jsou tady tři věci, které můžete udělat.
1) říct to, co chci a nedbat na to, že ode mně chce slyšet něco jiného
2) říct to, co chce ona
3) říct jí, pravdu o tom, že se s vámi snaží manipulovat. Něco jako: "miláčku, proč mi vůbec dáváš takovou otázku, když ji nemyslíš vážně? Já se opravdu chci rozhodnout sám, ale když mi dáš takovéhle ultimátum, bojím se, že se buď budu muset podřídit Tobě, nebo Ti ublížím. A to neudělá ani jednoho z nás šťastnými."

Složitá konstrukce říkáte? Ale někdy něco na podobném základu zkuste. Stoprocentně tím totiž ženě vezmete vítr z plachet. A nakonec se třeba ona podřídí vám.

Jej, tohle je blog pro bičís a já tady dávám rady mužům. Asi bych se nad sebou měla zamyslet. No nic, půjdu za mužem a požádám ho, ať mi za trest pořádně naplácá.

Žádné komentáře:

Okomentovat