úterý 12. října 2010

Tenkrát poprvé /až vyrostu, chci být go-go tanečnice maminko/

"Pokud se zraním, nebudu žalovat studio. Všechno dělám jen na vlastní nebezpečí. Studio za mě nenese žádnou odpovědnost..."
Sedím na bílém gauči v tanečním studiu Mefisto, které se tento týden otevřelo v Brně, a pročítám podmínky. Pak je podepisuju. Koneckonců, tanec u tyče přece není zas tak rizikový a já nejsem žádná lama, abych se u toho zranila, no ne?

No dobrá. Byla jsem JEDINÁ, kdo se zranil. Hned na začátku. Achjo, asi jsem vážně lama.

Ale teď vážněji. Pole dance neboli tanec u tyče je sportovní disciplína, která mě lákala odjakživa. Není to jen o vrtění zadkem a ojíždění tyče, je to těžká dřina a tvrdá gymnastika. A taky neuvěřitelný pocit.
Když jsem tedy zjistila, že do Brna přibylo pár nadšených holek, které si tu dohromady otvírají stuido, moje nadržená duše se zatřepetala a divže nevyšuměla radostí. A  protože nejsem jediná, kdo má takové zvrácené touhy a po pole dance odjakživa slintal, vešly jsme tento týden do studia tři.
Které asi, žeáno?
(pam)

Pole Dance? Pole Dance! Proč zrovna tahle disciplína a jak je možný, že jsme se do ní zamilovaly všechny tři a tak nějak instantně? Stačí se kouknout na videa z téhle krásy. Ale víte co? Na živo je to mnohem lepší. Prvních pár minut v krásném sále jsem začala vážně uvažovat nad tím, jestli to přihlášení sem nebyla chyba. Ale poté, co jsme z protahování přešly na první cviky, se moje nálada zlepšila. Chtěla bych vidět rozbor svojí krve potom, co jsme se každá prošly sálem a udělaly jsme si takové sexy sexy kolečko kolem všech tyčí. Já vím, zní to blbě. Ono se to totiž blbě popisuje. Ale když jsem viděla, jak u toho ostatní holky a hlavně naše lektorka Lena vypadají krásně a žensky, pochopila jsem, že tak asi vypadám taky. Byl to neuvěřitelně skvělý pocit. Holky z Citadely na svých stránkách píší, že po jejich kurzu se naučíme mít rády své tělo. A je to pravda. Ach Bože! Byla to prostě nádhera, špatně se to popisuje.

Na svém názoru trvám i přesto, že tenhle článek píšu pár dní po naší první lekci. Bolí mě za krkem, jako bych byla na metalovém koncertě. Špatně se mi dýchá, protože mám brutálně natáhnuté břišní svaly těsně pod hrudníkem. Stejně jako tricáky, prsní svaly a "křídla". Na holeních a stehnech mám modřiny. A taky na pravém nártu. Ale je mi krásně, a strašně se těším na příští středu. A pokud vím, těší se i pammahone a to přesto, že si tam asi zlomila prst na noze.

Nintendokórová k našim lekcím něco napsala na svých stránkách, tak se tam koukněte. Ostatně, celý ten článek (a vlastně celé stránky) stojí za to ;-).
Citadela Mefisto se teď stala naším třetím, ne-li druhým domovem, a tak si na Bitchbooku zaslouží své čestné místo. Na Fejsbůku se můžete kouknout, jaký mají rozvrh, takže si můžete najít volné hodiny i pro sebe. Třeba se tam potkáme a tak se přesvědčíte, jestli jsme tak zkažené i doopravdy.

Sportu zdar a tyčím zvlášť!
(kbi)

Žádné komentáře:

Okomentovat